Projekt "Emoce" - Zadání třetí

Dnes v 8:00 | Soňa K. Photography |  Projekt Emoce

O co vlastně jde?
Rok má 12 měsíců a tím pádem bude i 12 témat emocí, které budou muset být ztvárněny fotograficky. Emoce vyberu takové ty základní a hlavní, které se dají snadněji vyobrazit. Je jedno, jak kdo ji vyobrazí, jestli fotografií krajiny, nebo pomocí portrétu. Nápadům se meze nekladou. Na začátku každého měsíce vypíšu téma, které bude a které se bude zpracovávat a na konci vždy udělám vyhodnocení, kdy zveřejním všechny fotografie, které mi pošlete, samozřejmě i ty moje. Za každé splněné téma získáte body. A na konci roku udělám vyhodnocení, kdo se nejlíp tohoto zhostil a možná přijde i nějaká odměna.

Pravidla
Hlavní pravidlo je, že musíte používat výhradně jen svoje fotky! Nestahovat nic z internetu! Na internetu můžete třeba hledat inspiraci, ale foto musí být vaše. Můžete fotit mobilem, kompaktem nebo zrcadlovkou, prostě vším, čím se fotit dá. Je jen na vás, zda fotografii dáte i nějakou grafickou úpravu nebo ji necháte tak, jak jste ji vyfotili.
Další pravidla:
- maximální velikost posílejte 800x600
- do každého tématu můžete zaslat až 5 fotografií!
- vždy do emailu napište svou přezdívku na blogu nebo jméno a odkaz na blog!

Kam posílat: Všechny fotky posílejte na mail sona.klugova@seznam.cz

TÉMA: STUD, STYDLIVOST

Fotografie zasílejte do 29.3.2017 do 23:59 hodin!



Všem přeji co nejvíce úspěchů při tvoření tohoto druhého téma emocí, které jsem pro vás a sebe vybrala. Budu se moc těšit na fotografie, které zašlete.
 

Projekt "Emoce" - Strach

Včera v 16:20 | Soňa K. Photography |  Projekt Emoce

Je tu konec měsíce a s ním vyhlášení dalšího tématu tohoto projektu. Musím říct, že mě překvapujete.Do tohoto kola se vás přihlásilo mnohem víc. A za to jsem moc ráda, protože chci, aby se ho účastnilo co nejvíce lidí a bylo tak z čeho potom vybírat. Ale ještě než přejdeme k tématu, ráda bych vyhlásila vítěze prvního kola. Nejvíce hlasů dostala fotografie Tři generace od Aisu - 8 hlasů. Takže moc gratuluji k výhře prvního kola a k prvním získaným 3 bodům. Na druhém místě se umístila moje fotografie Zvířecí radost a na třetím místě fotografie od autorky Tara - Radost z pohybu.
Ale teď k fotografiím, které jste tentokrát posílali na téma:

STRACH

Bylo pro mě docela těžké něco vymyslet a vyfotit, protože jsem neměla díky práci moc času a to mě docela deprimovalo. Ale nakonec jsem se rozhodla, že trochu projedu i své starší fotky, kde rozhodně jsem pár fotek, které vzbuzují strach našla. První fotografie vyvolává strach díky těm stromům a toho zlatavého světla při východu slunce a ty mraky to jen celé podrthují. Další fotografie značí strach z prázdnoty, strach ze smrti. Poslední dvě jsou právě z onoho archívu a to je strach z opuštěných míst a opuštěné dětské hřiště, které je jak stvořené pro Slendermana.

Zářicí nebe

Pondělí v 14:19 | Soňa K. Photography |  Příroda
O víkendu, přesněji v sobotu, jsme se s přítelem rozhodli, že si uděláme fotografický den. Jelikož chtěl, abych ho naučila fotit, tak jsme to spojili všechno dohromady. Nejdříve jsme fotili masopust, který jsem fotila kvůli novinám, abych mohla napsat článek a pak jsme vyrazili do přírody. Tyto fotky z focení pak taky přidám.
K ečeru jsme chtěli ale fotit západ slunce. Přeci jen celý den bylo krásně a k večeru to bylo ještě snad krásnější. Přítel měl už vybrané místo, kam bychom mohli vyrazit, že tam bude krásný výhled. Jeli jsme na kopec za Týnec, odkud byl krásný výhled na zapadající slunce, do toho ještě byl krásně vidět onen Týnec, v dáli byly vidět věže na Hohenbogenu a pak ještě vysílač. Přijeli jsme tam o dost dřív, ale to bylo jen dobře, protože jsme si mohli vyzkoušet nejdříve nastavení fotoaparátů na nečisto a pak jsme mohli fotit konečně pořádně. Jediná nevýhoda byla, že tam docela dost profukovalo, takže nám byla po chvilce zima. Jen bylo štěstí, že jsme měli ještě náhradní bundy sebou a mohli se tak zabalit, abychom nepromrzli a neofoukli. Když se začalo víc sluníčko posouvat dolů k horizontu, začala naše doba na focení. A že to bylo skvělé! Musím říct, že jsem na to focení vyzkoušela všechny objektivy, které mám. Každý byl na něco jiný a dobrý a z každého vzešly jiné fotky.
Jistě teď budu dost přidávat fotky právě takto ze západů slunce, když bue krásně, protože mám spoustu míst, které chci se západem právě fotit.

 


Tam, kde skončil život...

Čtvrtek v 18:34 | Soňa K. Photography |  Foto reportáž
Podívám se na tu budovu, která ještě před sedmi lety byla plná lidí, nemocniční odér dezinfekce se nesl chodbami, mnoho nemocných čekalo v čekárně na vyzvání sestřičky ke vstupu do ordinace. Tak vypadal každý den zdravotního střediska, jak jistě každý zná.
Jenže co se stalo? Proč najednou život v té budově utichl? Kam se všichni poděli? Odpověď na všechny otázky je velice jednoduchá. Stačilo jedno rozhodnutí, následné potvrzení od stavebního úřadu po podání žádosti a hle, stojí tu místo staré fabriky nové zdravotní středisko, které má zajistit mnohem pohodlnější a komfortnější prostředí pro pacienty.
Jenže co teď se starým střediskem? Nic. "Počkáme pár let, ono se to možná vyřeší samo." Přesně takový pocit jsem měla, že si to vedení města řeklo a tak se nic nedělo. Budova zela prázdnotou. Postupem času, měsíc po měsíci, rok po roce, se zub času zakousával do vzhledu budovy nejen zevnitř, ale i zvenčí. Jediné využití, které budova měla, bylo na výcvik hasičů při záchraně osob z hořící budovy, kdy používali dýmovnice, protože jinak budova dávno mohla lehnout popelem. Ale to bylo vše. Další využití měla tak akorát pro alkoholiky a drogově závislé a pro podobná existující individua, kteří se vkrádali rozbitými okny dovnitř a z toho, co tam zbylo, udělali jen pořádný chlívek.


Z deníku jedné novinářky

21. února 2017 v 15:33 | Soňa K. Photography |  Z deníku jedné novinářky

Co to? Zase něco nového? A že to je hodně nové!
Vlastně tohle je jedna z mých největších novinek, jak tady na blogu, tak hlavně v mém životě. Už nepatří mezi tu část populace, která sedí ve školách a snaží se dosáhnout nějakého vzdělání. Od září jsem byla na úřadu práce a náhle v lednu mi přišla nabídka, kterou jsem chtěla a hlavně je to práce, která mě bude bavit. Od začátku února jsem začala pracovat jako redaktorka v městských novinách. Prostě what? Já a redaktorka? No to je super! Ze začátku jsem byla moc nadšená, stále jsem nadšená, ale už začínám prokoukávat určité věci, které jsem předtím neviděla a vím, že to tak moc jednoduché nebude. Ale to je s každou prací, když se to tak vezme.
Rozhodla jsem se tedy udělat tuhle rubriku, kde budu psát své články o tom, jaké to je být redaktorkou. Já k tomu mám i jinou práci než jen psát noviny, které vycházejí jednou za měsíc. Mám k tomu i pořádání kulturních akcí a zastupování v městské knihovně a taky informačním centru. Ale to všechno přijde postupně, aby jste se o tom dozvěděli.
Blíže se teď konec měsíce, já jsem v práci krátce a už teď vím, že tenhle měsíc bude náročný ohledně vydání novin, když je za prvé měsíc zkrácený a k tomu akce, které mají být v novinách, tak jsou ještě poslední víkend v měsíci a já vím, že na poslední chvíli budu dopisovat články, jen abych měla vše hotové a připravené k tisku, abych mohla prvního března roznést noviny. Měla jsem chvilkama už z toho docela depresi, že nemám články, jak to stihnu, ale už se to začíná rýsovat, vypadá to tak, že noviny se stihnou, jen je ještě upravit a dodělat a mít připravené místo na poslední dva články, které by měly vyjít v tomto březnovém čísle.
Jak to tak vypadá, konečně poznávám strasti redaktorů, když mají po uzávěrce a ještě se něco bude muset doplňovat. Asi by mi to tak nevadilo, kdybych byla jen ve své kanceláři, kde mám klid, zapálím si svíčku, udělám kafe nebo čaj, zapnu notebook, přihlásím se a otevřu noviny a Word, pustím si potichu nějakou hudbu, jelikož k tomu nesnesu ticho a pak se ponořím do psaní. Některé články mi jdou úplně jednoduše, kdy píšu písmenko za písmenkem, slovo za slovem a za chvilku článek je připravený na vsazení na své místo. Ale už se mi stalo, že jsem psala článek o besedě, která se u nás konala a celý den mi trvalo, než jsem k tomu napsala kloudný text, který by se dal vůbec publikovat.
Holt každý den není posvícení. Tohle je článek tak nějak na úvod toho, co chystám a co se bude pod tímto názvem rubriky dít. Budu ráda, když si mé strasti a úspěchy jako novinářky rádi přečtete. Nic víc nepotěší než komentáře a to, že si článek přečtete.


White dog in white snow

19. února 2017 v 18:10 | Soňa K. Photography |  Zvířata
Když se podívám na kalendář, vidím, že tyto fotografie jsem měla uložené a nezveřejněné měsíc! Určitě takových fotografií mám víc než dost, protože vždy na to zapomenu a pak se k tomu těžko vracím. Jenže teď nechodím tolik fotit, tak koukám do archívu a co nenajdu. S Chikem jsem fotila už několikrát, stálí čtenáři jistě budou vědět. Dělala jsem si srandu, že každý rok s ním fotím jednou a pokaždé v jiném ročním období. Teď jsem fotila v zimě, rok zpátky v létě a předtím na podzim. Už mi zbývá akorát jaro a mám kompletní sérii.
Vybraly jsme si na focení tentokrát Klatovy a to přímo spíše starší části, kde jsou nádherné schody nebo krásné lavičky. Měla jsem plán, kde co nafotit a prostě jsem už od začátku věděla, že spíše fotografie budou bíločerné. Ale řeknu vám, je docela mazec nafotit bílého psa v bílém sněhu tak, aby tam vůbec nějak vynikl. Některé fotky jsou docela nepoužitelné právě kvůli tomu, že bílý pes není v tom sněhu vidět a jen tři černé tečky značí, kde se nechází. Vybrala jsem proto fotografie, kde Chiko je vidět a jsou hlavně jedny z nejlepších. Na některých ani není poznat, že by byla zima, jak nebyl na schodech sníh, ale jinak sníh byl opravdu všude a zima byla taky pořádná.


Tree of color

17. února 2017 v 20:30 | Soňa K. Photography |  Novinky
Jak jinak nazvat název článku, než tím, že takto je nazvaný i můj nový layout, který začal zdobit můj blog. Aniž bych něco říkala, kamarád mi vytvořil nový layout. Je skvělý v tom, jak má krásné světlé barvy, použil na fotky všechny fotografie, které jsem kdy já nafotila a celkově je takový zajímavý a ke mně se teď víc než hodí. Líbí se mi výběr fotek, který se docela hodí k nadcházejícímu jaru, vystihuje i to, že jsem šťastná poslední dobou, prostě není nic, co bych tomu layoutu vytkla. Opravdu mě tím potěšil, když mi ho poslal na mail, aniž bych o tom věděla a prostě najednou to vidím a hned jsem díky tomu věděla, že ten lay prostě bude skvělej! A taky že je! Určitě jeho tvorby využiji a rozhodně ho doporučím nejen kvůli tvorbě layů, ale kvůli tomu, že je skvělý snílek a píše jak skvělé básničky, tak i příběhy. Takže pokud někdo má chuť si přečíst něco zajímavého, má možnost přímo u něj narazit na zajímavé čtivo!



Talkshow s Konvalinkovou a Malkina

16. února 2017 v 15:06 | Soňa K. Photography |  Foto reportáž
Minulý čtvrtek, tedy 9.2. proběhla v našem městě zajímavá akce, které jsem se původně měla účastnit jen jako divák, ale nakonec z toho vzniklo to, že jsem tam byla jako fotograf a redaktor novin.
Dům dětí a mládeže přichystal talkshow z hudebního divadla Hnedle vedle, ve které měl účinkovat Tomáš Barták jako zpěvák a hlavně jako uvaděč a ten, který celý program doprovázel. Nazačátku nám představil obě dámy, než se pustili do vyprávění příběhů.

Zima pomalu odchází a nastupuje jaro

15. února 2017 v 18:48 | Soňa K. Photography |  Příroda
Když tak koukám každý den, tak za oknem to už chvilkama vypadá, jak kdyby už bylo jaro, i když není takové teplo ještě, ale na sluníčku už je to příjemné. Předminulý víkend jsem vyrazila s přítelem na menší procházku s hafanem a když jsem viděla ty zbytky sněhu a jak svítí sluníčko a je krásně teplo, tak jsem si úplně říkala, jak si to jaro už chystá své žezlo, aby ho mohlo přebrat od zimy a mohlo chvilku taky vládnout. Fotky jsou ještě zimní, taková menší vzpomínka na to, jak bylo hezké mít na zimu sníh, i když už bych docela ráda krásné teplé jaro plné květů.


Projekt "Emoce" - Zadání druhé

1. února 2017 v 8:00 | Soňa K. Photography |  Projekt Emoce

O co vlastně jde?
Rok má 12 měsíců a tím pádem bude i 12 témat emocí, které budou muset být ztvárněny fotograficky. Emoce vyberu takové ty základní a hlavní, které se dají snadněji vyobrazit. Je jedno, jak kdo ji vyobrazí, jestli fotografií krajiny, nebo pomocí portrétu. Nápadům se meze nekladou. Na začátku každého měsíce vypíšu téma, které bude a které se bude zpracovávat a na konci vždy udělám vyhodnocení, kdy zveřejním všechny fotografie, které mi pošlete, samozřejmě i ty moje. Za každé splněné téma získáte body. A na konci roku udělám vyhodnocení, kdo se nejlíp tohoto zhostil a možná přijde i nějaká odměna.

Pravidla
Hlavní pravidlo je, že musíte používat výhradně jen svoje fotky! Nestahovat nic z internetu! Na internetu můžete třeba hledat inspiraci, ale foto musí být vaše. Můžete fotit mobilem, kompaktem nebo zrcadlovkou, prostě vším, čím se fotit dá. Je jen na vás, zda fotografii dáte i nějakou grafickou úpravu nebo ji necháte tak, jak jste ji vyfotili.
Další pravidla:
- maximální velikost posílejte 800x600
- do každého tématu můžete zaslat až 5 fotografií!
- vždy do emailu napište svou přezdívku na blogu nebo jméno a odkaz na blog!

Kam posílat: Všechny fotky posílejte na mail sona.klugova@seznam.cz

TÉMA: STRACH

Fotografie zasílejte do 26.2.2017 do 23:59 hodin!



Všem přeji co nejvíce úspěchů při tvoření tohoto druhého téma emocí, které jsem pro vás a sebe vybrala. Budu se moc těšit na fotografie, které zašlete.

Kam dál