Pozastavení projektu

12. června 2017 v 22:02 | Soňa K. Photography |  Projekt Emoce

Jak hned na začátku vidíte, musím tento projekt pozastavit. Platí to tak pro vše, co se tady na blogu dělo. Příspěvky budu hodně málo přidávat, něco přednastavím, ale poslední dobou jsem hodně pracovně vytížená a nejsem schopna se tedy blogu věnovat.
Co se týče focení, proběhlo mé první těhotenské focení, zítra bude předsvatební, pak oslava a svatba, takže foceního je víc než dost. O fotky tedy nebude nouze.
Novinařina mi dává také hodně zabrat, ale to jen z toho důvodu, že se snažím předělat noviny od úplného začátku, tedy mám před sebou hodně dlouhou cestu.
Proto doufám, že mi to odpustíte a chápete, že není v mých silách, abych stíhala vést i tento projekt, natož jiné další věci.
Děkuji za pochopení.
 

V bílém závoji

24. dubna 2017 v 20:10 | Soňa K. Photography |  Makro
Jaro a rozkvetlé stromy prostě je skvělý čas pro fotografy, kteří chtějí zachytit krásu kvítků. I já mezi ně patřím a proto přicházím s dalšími fotografiemi krásných bílých kvítků, které ve velkém vypadají jako bílý závoj a od toho jsem odvodila právě i název těchto fotografií. Na pomoc jsem si u těchto fotografií vzala zase skvělého Helioska 44m-4 58/2. Dokonce při jednom focení jsem fotila se svým přítelem, kdy jsme oba mohli zkoušet Heliosky a on propadl tomuto starému objektivu, který tvoří velice krásné fotografie s krásným bokehem. Je to sice náročné s tím fotit, natož když je vítr, ale myslím, že oba jsme to velice dobře zvládli a tak se můžete mými fotografiemi pokochat.


Jemnost zlatavých kvítků

18. dubna 2017 v 16:21 | Soňa K. Photography |  Makro
Zlatice převislá, spíše mezi námi známá pod jménem zlatý déšť se nedávno dostala do hledáčku mého objektivu. Tento keř pochází z Číny a vždy, než na něm vyrostou lístky, tak krásně zlatavě rozkvete. Kdysi jsme ho měli u nás taky, ale teď, když ho chci fotit, musím ho najít kdekoliv jinde. A teď se mi to poštěstilo a mohla jsem si zkusit fotit něco jiného, než bílé kvítky rozkvetlých stromů. A zase jsem si na to vzala svého oblíbeného pomocníka a to starého Helouška, kterého jsem na focení vybrala. Prostě on dělá nádherné fotky jak mají kresbu a vše. Prostě tohle je pro mě na takové focení objektiv No. 1. Tak si pojďte užít se mnou krásné teplé barvičky na fotkách a krásné kvítky keře.

 


Zlatavý šípek

14. dubna 2017 v 10:00 | Soňa K. Photography |  Makro
Doma máme nové krásné staré foťáčky, určitě o nich taky napíšu článek, ale ten si musím pořádně promyslet a naplánovat, aby byl kvalitní, jelikož se o těch typech chci rozepsat. A právě na jednom z nich byl odjímatelný objektiv. A co si myslíte, že tam bylo? Jasně, že další Heliosek. Ale tentokrát tohle je trochu jiný typ, než který už vlastním a pořídila jsem si ho. Tento je Helios 44m-4 2/58, takže je malinko jiný. Hlavně má i jiné ovládání a mám pocit, že mi vyhovuje víc než ten můj první. Týden na to, co jsem ho dala do pucu jsem ho jela zkusit a proč si nevybrat zrovna nejlepší dobu, tedy západ slunce? původně jsem byla zaměřená na třešňové kvítky, které přidám v dalším článku, ale nakonec jsem ani neodolala šípkovému keři, na kterém byly staré oschlé šípky. A že to krásně kouzlilo s tím západem slunce. Hlavně jsem konečně docílila i točivého efektu právě u Heliose, který mi předtím vůbec nešel. Možná ten první Helios ho neumí, nebo ho neumí tolik, ale u tohoto vím, že jím se to dá docílit. Tak se pojďte podívat na krésné hřejivé fotografie s detaily šípku.


Prvosenka jarní

13. dubna 2017 v 17:18 | Soňa K. Photography |  Makro
Jistě každý tuto květinu zná pod jménem petrklíč. Nikdy v životě jsem neviděla zahradu, která by byla plná petrklíčů. Opravdu nikdy a nedávno se mi podařilo takovou zahradu navštívit. To nebyly trsy nebo ostrůvky, ale rovnou celý koberec, kdy všude byly jen a jen petrklíče. Nejčastěji byly právě žluté barvy a sem tam se ukázal i fialové, červené a nebo růžové. Úplná nádhera! Samozřejmě jsem nemohla odolat a tu nádheru nafotit. Vybrala jsem si k tomu své dva oblíbené objektivy a to Heldu a pevnou padesátku. A že bylo co fotit.


Z deníku jedné novinářky - Jsem doslova workoholik

5. dubna 2017 v 10:41 | Soňa K. Photography |  Z deníku jedné novinářky

Konečně začátek měsíce a mně se přehouplo zase období do klidnějšího stavu. Už jsem se doslova modlila, kdy březen skončí, kdy konečně si budu zase moci říct, že budu mít tak na čtrnáct dní klid. Nakonec jsem se dočkala a jsem za to ráda, že jsem to přežila, dá se říct, ve zdraví. Vrátím se k posledním dnům měsíce března, které byly velice náročné a díky nim bych si zasloužila lepíka na čelo s názvem "POZOR WORKOHOLIK!" Přesně tak mě to vystihovalo. Dva měsíce v práci a jsem už vlastníkem 41 hodin přesčasů. Takže je na čase si je taky trochu vybrat, abych si odpočinula.
Od 20. března to začalo být velice zajímavé. Pracovala jsem víc než dost v práci, žádné volníčko, prostě jsem se zabrala jen do psaní článků a dávání je dohromady. Dokonce jsem dopadla tak, že jsem si práci nosila i domů. Takže ráno od 8 do 4 jsem byla v práci, pak si sbalila noťas a pak doma ještě něco kolem dalších 4 hodin jsem nad tím seděla, abych mohla pak říct, že články jsou kompletní a jsou přesně tak, jak bych je chtěla a jak si je představuji. Musíte si říkat, že jsem doslova blázen, což jsem a ráda to přiznám. Nemělo by cenu to tak nějak všechno zatajovat. Takže jsem byla doslova unavená, vyflusnutá z toho, jak jsem pracovala dlouho do noci a prostě jen koukala do toho počítače. A aby toho nebylo málo, měli jsme v sobotu akci Sobotní tvoření, které bylo na celý den. A to je pak panečku šichta, když jste celý den na nohách, jste tam jako novinářka a fotografka, ale do toho ještě tam jste v kuchyňce a připravujete jídlo. Večer jsem byla vůbec ráda, že žiju a že jsem to přežila. Následovala neděle, kdy jsem měla skoro celý den na regeneraci. A to je sakramentsky málo, protože večer jsem musela do práce, jak jinak. Prostě ani v neděli nebyl klid.
Další týden nebyl o nic lepší. Dál pokračovalo to, že jsem si brala práci i domů. Doslova jsem byla jako kočka, která přemisťuje pořád koťata z místa na místo. Jo, byla to hrůza. Musela jsem dokončovat kompletní noviny, dohledávat malé drobnosti, přidávat poslední článek. Do toho se připravovalo divadlo, které mělo být ve čtvrtek a Noc s Andersenem, která byla v pátek. Pravdu jsem nevěděla, kam dřív skočit. Naštěstí se mi podařilo noviny dodělat do středy, kdy jsem opravdu mohla prohlásit, že můžou jít do tisku. Takže jedna věc mi odpadla, ale další zůstaly. Do toho jsem si vzpomněla, že bych měla připravit výstavu dětských prací, která má být přístupna od pondělí. Takže co jsem dělala? Připravovala obrazy dětí ze škol z Německa a od nás z Nýrska, abych ji mohla připravit a od pondělí, aby byla přístupná. Zabralo mi to část čtvrtka a k tomu celý pátek. Ale jsem spokojená, protože to, jak jsem ji rozvrhla, se mi opravdu líbí. Bolely mě záda a nohy, celá jsem byla jako nalomený anděl a do toho ještě ty akce. Byla jsem doslova chodící zombík. Jenže by si člověk řekl "Tak se dospíš o víkendu." Jenže omyl. Já ani víkend volný pořádně neměla, kdy jsem si byla v sobotu užívat svatbu a v neděli už to tedy bylo volnější. I tak to bylo krátké a potřebovala bych dospat spoustu hodin. Tak snad se mi to podaří v příštích dnech.
Říkáte si, proč tady píšu takové kraviny. Jen prostě chci ukázat, jakou mám práci, kdy je to jak na houpačce, kdy doslova nevím, do čeho bych píchla, co bych dělala a pak se najdou dny, jako to bylo teď posledních čtrnáct dní, kdy se skoro snad ani člověk nevyspí. Určitě se budete moci těšit na další příběhy z mého pracovního prostředí.
Pokud by jste měli zájem, můžete se podívat na elektronickou verzi Nýrských novin -> Tady!
Přeji krásné počtení a těším se na komentáře, hlavně třeba na kritiku novin. ^^


Projekt "Emoce" - Zadání čtvrté

4. dubna 2017 v 8:00 | Soňa K. Photography |  Projekt Emoce

O co vlastně jde?
Rok má 12 měsíců a tím pádem bude i 12 témat emocí, které budou muset být ztvárněny fotograficky. Emoce vyberu takové ty základní a hlavní, které se dají snadněji vyobrazit. Je jedno, jak kdo ji vyobrazí, jestli fotografií krajiny, nebo pomocí portrétu. Nápadům se meze nekladou. Na začátku každého měsíce vypíšu téma, které bude a které se bude zpracovávat a na konci vždy udělám vyhodnocení, kdy zveřejním všechny fotografie, které mi pošlete, samozřejmě i ty moje. Za každé splněné téma získáte body. A na konci roku udělám vyhodnocení, kdo se nejlíp tohoto zhostil a možná přijde i nějaká odměna.

Pravidla
Hlavní pravidlo je, že musíte používat výhradně jen svoje fotky! Nestahovat nic z internetu! Na internetu můžete třeba hledat inspiraci, ale foto musí být vaše. Můžete fotit mobilem, kompaktem nebo zrcadlovkou, prostě vším, čím se fotit dá. Je jen na vás, zda fotografii dáte i nějakou grafickou úpravu nebo ji necháte tak, jak jste ji vyfotili.
Další pravidla:
- maximální velikost posílejte 800x600
- do každého tématu můžete zaslat až 5 fotografií!
- vždy do emailu napište svou přezdívku na blogu nebo jméno a odkaz na blog!

Kam posílat: Všechny fotky posílejte na mail sona.klugova@seznam.cz

TÉMA: NENÁVIST

Fotografie zasílejte do 29.4.2017 do 23:59 hodin!



Všem přeji co nejvíce úspěchů při tvoření tohoto druhého téma emocí, které jsem pro vás a sebe vybrala. Budu se moc těšit na fotografie, které zašlete.


Kam dál