Březen 2016

Rozhovor: Jsem unešená koňmi, říká Lenacia

31. března 2016 v 12:15 | Soňa K. Photography |  Rozhovory
Je tu další rozhovor. Tentokrát jsem nechala slavnou českou a slovenskou scénu spát a vybrala jsem si někoho z klubu. No vybrala. Spíše se mi sama nabídla. Ano, jde o Lenacii, tak snad se rozhovor bude líbit.


Ahoj. Jsi první, která se přihlásila na Fotografii, abych ji zpovídala, takže máš skvělé prvenství. Tak abychom začali nějak správně a od začátku. Jaks se dostala k fotoblogu a k focení? Jak dlouho se tomu už věnuješ?
Ahoj. K fotografování jako takovému jsem se dostala asi v osmi, nebo devíti letech, to vyšly jedny z prvních digitálních fotoaparátů, které byly finančně dostupné, a rodiče usoudili, že už mně můžou dát do ruky fotoaparát, bez toho aniž by riskovali plýtvání snímků z filmu. Současně jsem v té době ale dostala i svůj první vlastní kinofilmový kompakt od své tety a všem bylo jasné, dle toho co fotografuji, že nejsem až tak běžný vlastník fotoaparátu. Ale můj pravý zájem započal někdy ve třinácti letech, kdy jsem poznala některé fotografy a nějak jsem si usmyslela, že chci taky fotit. Takže té 'vyšší fotografické' se věnuji už nějakých deset let... Na Fotografiu jsem narazila díky ještě jinému blogu. Signorina Lily, zakladatelka blogu Fotografia, kdysi na svém osobním blogu pořádala fotosoutěž. Ani nevím, jak jsem se dostala k ní, ale právě díky ní jsem se pak dostala sem.

Urbex - Papírenský podnik

30. března 2016 v 12:00 | Soňa K. Photography |  Foto reportáž
V pondělí na Velikonoce jsem se svým přítelem vyrazila na výlet. Neměli jsme stanovený to, že se někde cestou zastavíme, krom toho, že naším cílem se stala cukrárna Sněhurka v Železný Rudě. Byl krásný den a to doslova nás vybízelo, abychom vyrazili na nějaký ten výlet. Vzali jsme to zadem, ne po hlavní cestě, ale abychom si užili trochu té přírody. A hle, co nevidíme. Starou rozpadlou budovu. Tak jsme si řekli, že uděláme urbex a trochu se porozhlédneme.

Nejdříve ale něco o historii této budovy. Byla založena v roce 1882 a založil ji Julius Otto Petzold. Její výroba byla zaměřená na broušení bílého dřeva, které bylo používáno pro papírenský průmysl. Továrna byla umístěna na tohle místo, protože všude je spousta lesů a dal se využít spád řeky Úhlavy. V roce 1905 byla továrna rozšířená o kotelnu s velkým továrním komínem, který je stále v dobrém stavu. V letech 1919-1922 byla postavená pozemní dráha mezi místními nádražími, která byla podobné konstrukce jako dráha na Petřín v Praze. V roce 1930 vše koupil JUDr. Stanislav Koutek, ředitel kartelu výrobců dřevoviny a lepenky Kartonia v Praze. V roce 1938 připadla továrna Německu. V roce 1948 byla připojena ke státnímu podniku Západočeské papírny. Podnik pracoval do papírenského průmyslu do roku 1967. Pak se z něj stala pila pro České lesy. Dlouho tento podnik ani jako pila nepokračoval a v roce 1975 se zcela uzavřel. V té továrně toho moc nezůstalo, všechny stroje a turbíny byly odřezány. Tato továrna je na prodej, ale je za ní požadována hodně velká cena a proto objekt stále chátrá.



Charitativní rockový večer

29. března 2016 v 16:17 | Soňa K. Photography |  Foto reportáž
Je to přes měsíc, co jsem se účastnila jednoho charitativního rockového koncertu, který byl pořádaný pro našeho známého Mošťáka, kterému se v létě stala ošklivá věc, která by asi nechtěla nikoho z vás potkat. Dostal mrtvici, kdy se mu dlouhé hodiny nedostalo lékařské pomoci a zrovna při tomhle je potřeba, aby člověk se dostal k doktorovi co nejdříve. Měl tu smůlu, a proto se dostal už v době, kdy to není nejvíc pozitivní. Jeho stav byl velice vážný a doktoři už nad ním pomalu začínali lámat hůl, protože dostal i jiné nemoci, jako zápal plic a podobně. Ale pak začal bojovat, protože nechtěl nechat svou rodinu ve štychu a proto teď je na tom už velice skvěle. Jezdí na různé rehabilitace, dokonce byl teď i na rehabilitaci v Piešťanech. Je to velký bojovník a chce být alespoň zase z části takový, jako byl před tím hrůzným okamžikem.
Co se týče té akce, byla velice podařená, protože mnoho lidí přišlo právě jeho podpořit. Přišlo něco přes 400 lidí, což je na naše poměry hodně skvělá účast. Vstupné a i to, co se vypilo a utratilo za cokoliv, všechny peníze byly pro něj. Nikdo si nic pro sebe nenechal. Dokonce i kapely, které hrály, svůj honorář právě jemu přenechaly. Vydělalo se dost peněz na to, aby mohl začít právě jezdit na rehabilitace, které mu pojišťovna neproplatí a taky, aby mohli nakoupit potřebné věci domů, aby mohl i tam cvičit.
Jako první byla kapela PPZ, která pochází z Nýrska. Dašlí byla kapela Zoey a jako poslední byla kapela z Plzně - Maelstörm. Ti byli ze všech nejlepší, ale tak oni jsou trochu jiné úrovni než předchozí dvě kapely. Ti se mi taky asi nejlíp fotili a proto mám asi jich nejlepší fotky.
Sem přidám jen pár fotek, které budou na ukázku a zbytek bude na Zoneramě.


Rozhovor: Focení psů mě baví, říká Lukáš Skalický

21. března 2016 v 8:00 | Soňa K. Photography |  Rozhovory
Tak máme tu první rozhovor. Původně jsem chtěla udělat nejdříve rozhovor s někým z fotoklubu, ale nechtěla jsem na nic čekat a pustila jsem se tedy do rozhovoru s někým z české fotografické scény. Nemusela jsem dlouho ani přemýšlet a vyzpovídala jsem Lukáše Skalického, který je mým vzorem na fotografování psů. Tak to nebudu dál zdržovat a tady máte celý rozhovor.


Mohl byste nám něco málo o sobě říct a tak se přiblížit čtenářům?
Přemýšlím co říct o sobě. Je mi 27, víc fotím asi 3 roky. Sice jsem předtím vždycky měl rád focení už od dětství, ale víc se tomu věnuju asi od roku 2013. Je to pro mě a určitě i zůstane jako koníček, živí mě něco jiného, protože si myslím, že když člověk fotí, co musí, tak ztrácí svobodu a časem ho to přestane bavit...Takže se focením bavím.
Dřív jsem si tak nějak spíš cvakal, co jsem viděl kolem sebe, nicméně, když jsem si pořídil prvního psa, tak jsem ho začal logicky fotit, a když už něco dělám, tak v tom chci být nejlepší...Takže fotím primárně psy, občas si sice vyfotím třeba nějakou svatbu, ale je to hodně okrajově.

Jak na panoramatickou fotku v Zoneru

18. března 2016 v 15:43 | Soňa K. Photography |  Návody
Jak jsem zjistila, není ani potřeba mít stativ a i bez něj se pořídit taková fotka dá. Sama jsem to zkoušela a ta fotka, která z toho vznikla, byla pořizovaná bez stativu. Potřebovala jsem něco nafotit, abych právě k tomu mohla udělat tento návod. Samozřejmě se stativem by to bylo mnohem lepší. Nejlepší je mít panoramatickou hlavu přímo na stativu a tím se dají pořídit pak super fotky, kdy tam není pak tolik nepřesností.

Fotky jsem pořizovala do RAWu, takže ještě než jsem začala fotky k sobě spojovat, upravila jsem si je v RAW editoru, abych je mohla vyvolat do formátu jpg.


Projekty

18. března 2016 v 15:31 | Soňa K. Photography |  Projekty

15x FOTOGRAFICKY

ROZHOVORY S FOTOGRAFY

PROJEKT "EMOCE"


New layout

17. března 2016 v 22:14 | Soňa K. Photography |  Novinky
Tak po roce a měsíci navrch, jsem se konečně rozhodla něco udělat s layoutem. Jelikož sama ještě moc neumím s grafikou a nevěděla jsem, jak by mi to vůbec šlo, poprosila jsem kamarádku, jestli by mi jeden neudělala. Moje požadavky byly jednoduché a to bylo, co nejvíc jednoduchý layout. Nechala jsem jí volnou ruku a tohle z toho vzniklo a musím říct, že se mi to líbí. Prostě v jednoduchosti je krása a to je prostě super! Mám ráda tmavé barvy a k tomu i ta fialovo růžová, kdy většinou takové barvy moc nemusím, tak tady se mi hrozně moc líbí. Doufám, že tady vydrží zase nějakou tu dobu (možná ten rok zase).


Dotyky

17. března 2016 v 9:30 | Soňa K. Photography |  Lidé
Jak jistě víte, jsem ve fotografickém klubu Fotografia. Teď na tento měsíc je tam téma "Dotyky", kdy jsem se teda rozhodla taky něco málo vyfotit. Zatím mám jen dvě fotografie a může jich být maximálně 5. Uvidíme jak mi to půjde udělat, abych ještě nějakou tu fotku vyfotila. Tu jednu sem dávat zatím nebudu, jelikož se objeví v jiném článku, do kterého se bude hodit víc. Což znamená, že zveřejním druhou.
Už při názvu tématu "Dotyky" se mi v hlavě hned vyobrazil jeden nápad na fotografii, ale jak to tak bývá, člověk v tu chvíli není pořádně připraven. Ale i tak jsem se s tím popasovala. Nejen, že nebyl stativ a baterky v blesku, ale ještě ani rudá rtěnka, kterou jsem zrovna potřebovala a měla jsem ji doma. I tak jsem se snažila popasovat s tou fotkou a něco tedy udělat. Když jsem ji viděla poté v počítači, z těch snad milionu, co jsem udělala, vybrala jsem tu nejlepší a řekla si "To je přesně ona!" Trochu jsem ji upravila, převedla do BW verze a ejhle, ono to vypadá docela koukatelně a docela bych i řekla, že se v tom dá najít něco, co tu fotku tak nějak ozvláštňuje a každý by si v tom mohl něco najít. Dost lidí mi i řeklo, jestli to, co je mám na krku, je opravdu krev. Nebojte, krev to není.
Jaký názor na fotku máte vy? Líbí nelíbí? Je pro vás něčím zajímavá?
Budu ráda, když napíšete, jak na vás působí.


Cosplay photoshooting - Jack Frost

15. března 2016 v 11:46 | Soňa K. Photography |  Lidé
A je tady další článek. Zase jsem se odhodlávala, než nějaký napíšu, ale tak konečně mě to nakoplo. Když jsem ráno viděla ten sníh, který napadal, tak jsem si hned řekla, že by bylo skvělé sem přidat jeden cosplay photoshooting, který jsme fotili v lednu, kdy byly zrovna ty největší mrazy. Není nic lepšího, když si vyberete fotit tento cosplay, když bylo hluboko pod nulou a nejen, že trpěla cosplayerka, když se musela zout z bot, aby byl cosplay co nejvíc věrohodný, ale i já, jakožto fotograf, jsem to neměla lehký. Ale obě jsme to zvládly na výbornou a o tom svědčí i fotografie. Podařilo se nám zastihnout i západ slunce, který fotkám dodal takovou zajímavou atmosféru, kdy je všude led a sníh a do toho za kopec a stromy zapadá zimní sluníčko. Udělalo to opravdu krásné pozadí a jsem moc ráda, že se nám podařilo při tom vyfotit zrovna tento cosplay. Nebudu to dále zdržovat a ukážu vám tedy to, co z našeho focení vzniklo.
Jen ještě něco málo. Určitě všichni znáte Jacka Frosta z Rise of the Guardians nebo taky česky Legendární parta. Je to kreslený film pro děti. A jak to tak bývá, když Tanu vyrazila v tomto cosplayi do ulic Českých Budějovic, bylo o pozdvižení postaráno a všude bylo slšet jen "Hele, Jack Frost!". Dokonce i jeden pán ji požádal o fotku pro svou dcerušku. Je hezké, když lidi poznají osobu, kterou ten dotyčný cosplayuje.