Rozhovor: Focení psů mě baví, říká Lukáš Skalický

21. března 2016 v 8:00 | Soňa K. Photography |  Rozhovory
Tak máme tu první rozhovor. Původně jsem chtěla udělat nejdříve rozhovor s někým z fotoklubu, ale nechtěla jsem na nic čekat a pustila jsem se tedy do rozhovoru s někým z české fotografické scény. Nemusela jsem dlouho ani přemýšlet a vyzpovídala jsem Lukáše Skalického, který je mým vzorem na fotografování psů. Tak to nebudu dál zdržovat a tady máte celý rozhovor.


Mohl byste nám něco málo o sobě říct a tak se přiblížit čtenářům?
Přemýšlím co říct o sobě. Je mi 27, víc fotím asi 3 roky. Sice jsem předtím vždycky měl rád focení už od dětství, ale víc se tomu věnuju asi od roku 2013. Je to pro mě a určitě i zůstane jako koníček, živí mě něco jiného, protože si myslím, že když člověk fotí, co musí, tak ztrácí svobodu a časem ho to přestane bavit...Takže se focením bavím.
Dřív jsem si tak nějak spíš cvakal, co jsem viděl kolem sebe, nicméně, když jsem si pořídil prvního psa, tak jsem ho začal logicky fotit, a když už něco dělám, tak v tom chci být nejlepší...Takže fotím primárně psy, občas si sice vyfotím třeba nějakou svatbu, ale je to hodně okrajově.


Takže focení máte spíše jako koníček. Když jste psal, že jste fotil už dříve, než jste se tomu začal více věnovat, co jste používal za fotoaparáty a jaký máte dnes?
Od nějakých kompaktů, co jsme měli doma, přes kompakty vlastní, jsem si jako první zrcadlovku koupil Olympus E-420. Kamarád potřeboval nafotit nějakou reportáž do novin, tak jsem měl konečně podnět koupit si zrcadlovku. Tím jsem fotil nějakou dobu, než mě to přestalo bavit a asi rok jsem fotil jen telefonem, což mě extra moc baví doteď a pořad to považuju ve spoustě ohledů za zajímavější, než focení zrcadlovkou.
Když jsem se nějak k focení vrátil, pomalu jsem začal zjišťovat, že mi Olympus nestačí, má obrovské limity, tak jsem si koupil 600D, pevnou padesátku a hrál si s manuálními skly.
No, a když jsem narazil na limity u 600 D a v té době jsem fotil docela dost, tak jsem si koupil 6D. A tím fotím doteď.

Říkal jste, že máte psy. Vím, že vlastníte Australského ovčáka Zbyška. Ten je asi nejčastější model před Vaším objektivem. Je to ochotný model? A co je potřeba, aby pes uměl, aby dokázal takhle pózovat?
Určitě je ochotný model, je to pro něj zábava, což je základ jakýkoliv práce se psy. Musí z toho mít zábavu, takže základem je učit všechno tak, aby to toho psa bavilo, aby byl dostatečně motivovaný, nechtít po něm věci, které neumí a vždycky brát ohled na to, že je to živý zvíře a má svoje limity.


(Autor: Lukáš Skalický; na fotce Zbyšek)

Ještě zůstaneme u zvířat. Jaké plemeno psa nejraději fotíte? Nebo nemáte určené, které máte nejraději?
Asi nemám nějaké zvláštní preference, dobře se fotí psi, kteří nemají srst přes oči a zároveň nemají ani tmavé oči... Je pak líp vidět výraz psa. Na nějaké fotky mám vyloženě rád psy, kteří mají uši nahoru, mají pak lepší siluetu, ale obecně mi to je celkem jedno.

Co jsem koukala, tak jsem si všimla, že fotíte pro Brit. Jak, jste se k tomu dostal? A je náročnější fotit na nějaké téma, které je potřeba na propagaci Britu?
Fotím... Už to budou asi dva roky vlastně. Oslovila mě agentura, která jim zaštiťuje marketing s tím, že znají moje fotky a chtěli by se domluvit na možné spolupráci pro Brit... Slovo dalo slovo, a tak pro ně fotím. Jednou z věcí, která mi vyhovuje, je to, že nemáme nijak striktně daná témata, vymýšlím fotky tak, jak se hodí k danému období a jen občas je to požadavek na opravdu konkrétní fotku.

(Autor: Lukáš Skalický; Summer campaign/Letní kampaň pro Brit)

Máte teď nějaký plán na nějaký projekt?
Určitě kalendář Dogpoint na rok 2017.


Určitě bude zajímavý. Jak jsem koukala na fotky, dost se vyžíváte v černobílých fotkách. Máte tedy raději takovou úpravu fotek? Nebo to vybíráte podle toho, jak to z té fotky cítíte?
Mám rád černobílé fotky, mají pro mě nějaké specifické kouzlo, nedokážu to moc vysvětlit. Ale je to fotka od fotky, u spousty to je daleko zajímavější a účelnější, ale zase třeba u portrétu nevidím důvod je dělat za každou cenu černobíle jen proto, že se mi to třeba víc líbí.

Musím říct, že Vaše fotky opravdu mají příběh, mají skrytou duši a to je u skvělého fotografa obdivuhodné. Máte nějakou radu jak na to nebo si na to musí přijít každý sám a sám to z té fotky cítit?
Hm, těžká otázka. Mám rád, když má fotka nějaký obsah, příběh a nejde "jen" o hezkou fotku psa, i když i ty mám moc rád a co si budeme povídat, většinu tvorby pro klienty tvoří právě takové fotky. Žádný univerzální návod "jak na to" asi neexistuje, hodně pomáhá koukat se kolem sebe a nějak z toho čerpat. Ať už to jsou situace v běžném životě, filmy nebo klasické malby, ve všem se dá něco najít a nějakým způsobem to využít pro fotku. I v tom vidím hodně velké kouzlo focení mobilem, když vidím nějaké téma, místo nebo jen zajímavý stín, vyfotím si ho a pak to občas jdu přefotit foťákem. Pak už je to o tom, co na fotku kdo chce dostat.

(Autor: Lukáš Skalický; Greed/Lakomství)

Je nějaká rada, kterou byste naším čtenářům rád předal ohledně focení?
Jít na můj workshop. :D Ba ne, dělám si srandu. Fotit, fotit a fotit. Koukat se kolem sebe a zkusit to nějak vnímat.

Když už jste to nakousl, kdy budete mít nejbližší workshop a kde Vás můžeme najít, kdyby se někdo chtěl něčemu přiučit?
Dobrá otázka. Plánování je bohužel v tuhle chvíli trochu moje slabá stránka. Najít nějaký volný čas není úplně jednoduché a pak se ještě dokopat k tomu vypsani a organizaci...Pravděpodobně v průběhu dubna bude můj oblíbený městský workshop a pravděpodobně někdy na začátku května nějaké barevné portréty. Původní plán byl někdy v průběhu dubna ale... Nestíhám no.

Určitě i já bych se jednou nějakého Vašeho workshopu ráda účastnila. Věřím, že dokážete poradit a vysvětlit vše potřebné a hlavně předáte dál své zkušenosti. Budeme všichni věřit, že se Vám podaří workshopy naplánovat tak, aby byla hojná účast a přineslo to ty správné zkušenosti a rady.
To budu určitě rád. Je to zábavné, obzvlášť ty městské. Jsou většinou napůl za tmy, což je prostředí, kdy většina lidí není vůbec zvyklá fotit a spousta z nich to zkusí na kurzu poprvé. Mně třeba tohle hodně posouvá, když člověk zvládne složitý situace, tak je to daleko jednodušší, když je světlo. Navíc člověk vidí spoustu dalších lidí, přístupu, nápadů. Je to rozhodne inspirativní.

Sama mám trochu problém při focení, když už se smráká nebo začíná tma. Určitě při tom městském workshopu to musí být zajímavé, hlavně jak všude chodí lidi a Vy si leháte na zem, aby byla fotka co nejlepší, když pes leží. Už se třeba stalo, že na Vás někdo i šlápl nebo podobně? Máte nějakou zajímavou nebo zábavnou historku z takového workshopu nebo vlastního focení?
Šlápl asi ne. Často se lidi zastavují a ptají se, jestli jsem v pořádku, případně se turisti, kteří mají foťák, přidají k focení, když už tam mají psa nebo když člověk potřebuje most plný lidí, taky se samozřejmě celý dav zastaví a pozoruje co se děje, takže je Karlův most najednou prázdný.

Jak tak čtu, opravdu jsou turisti stejní, jak v Praze, tak i jinde. Sama mám zkušenosti, že se pak zastavují a sledují, co se to vůbec děje. To by bylo nejspíše vše. Moc Vám děkuji za rozhovor, bylo mi ctí ho s Vámi udělat a někdy snad se setkáme osobně na Vašem workshopu.
Já děkuji a budu se těšit.

(Autor: Lukáš Skalický; Cat/Kočka)

Pokud Vás zaujal rozhovor a tvorba tohoto skvělého fotografa, máte možnost si prohlédnout další úžasné skvosty z jeho tvorby na jeho webových stránkách nebo na Facebook.
FB: LS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 21. března 2016 v 12:07 | Reagovat

ahoj, tvůj blog mě velmi zaujal. máš krásný desing a výborné články :-)

2 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 21. března 2016 v 13:30 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za pochvalu :) Určitě se budu snažit, aby začaly vycházet i další zajímavé články :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama