Rozhovor: Filmem fotím jen pro zábavu, říká Diana

6. dubna 2016 v 12:15 | Soňa K. Photography |  Rozhovory
Tak a je tu další týden a s ním další rozhovor. Jako další se mi hlásila Diana, kterou jsem si vybrala, když sama se dobrovolně rozhodla. Rozhovor s ní bude určitě zase v něčem zajímavý a určitě je zase zajímavý pro vás čtenáře. Tak jdeme na to!


Ahoj. Jsi další vyvolená z klubu Fotografia, která se rozhodla, že se nechá zpovídat. Řekni nám něco o sobě, a jaks se dostala k fotoblogu?

Ahoj! Jmenuju se Diana, je mi 21, v současnosti se zaobírám focením, ale vyskytují se ještě i záliby z dřívějška, jako třeba zájem o želvy nebo čtení, ke kterému jsem si ale vyšlapala hlubší cestu až na gymplu, což ale i částečně vedlo k tomu, že jsem se přihlásila na obor Jazyková a literární kultura, který teď studuji. Na rozdíl od toho, focení mě oslovilo asi ve 12 letech, fotoblog jsem založila ale až déle, až když jsem si prošla úvodním focením a zkoušením. K blogu jsem měla blízko obecně; měla jsem a mám, i když je spíš pasivní, ještě právě blog o želvách a založila jsem jich a zrušila hodně.

Jak dlouho už fotíš? Jaký byl tvůj první fotoaparát a jaký vlastníš dnes?

Fotím asi zhruba 8 let a můj první foťák byl tuším Canon Powershot A400, kompakt. Teď používám nejčastěji zrcadlovku Canon EOS 600D, někdy film - Prakticu nebo Lubitel.



Je zajímavé, jak používáš digitál a zároveň film. Napiš svůj názor na to, co je lepší pro tebe v digitálu a co ve filmu?

Oboje má svoje výhody, spíš to dělím podle toho, co jdu fotit a zčásti jaký z toho chci mít výsledek. Když fotím lidi, kde je primární to, aby i oni se tam sami sobě líbili, tak rozhodně digitál, aby bylo z čeho vybírat. Ten používám i na výhradně svoje věci, třeba když se chystám na fotomontáže. Nebo zkrátka tam, kde je předpoklad, že padne hodně snímků. Film zvolím jen na nějaké focení vysloveně pro zábavu, když vím, že to bude jen pro mě; když se jdu třeba projít a taky se chci spíš rozhlížet a hledat než cvakat a hledat dobrý záběr až v počítači. Vyfotím jen to, o čem si myslím, že bych skutečně vyfotit měla a že takhle je to už hezký a hotový. V tomhle směru - objevování a uvědomování - tomu víc věnuju asi při filmu, nejspíš se víc soustředím. A objevy se pak dají využít i u digitálu; nebo v životě.


Když fotíš na film, máš doma svojí fotokomoru na vyvolávání fotek nebo je necháváš vyvolávat někde jinde?

Bohužel nemám v současnosti. Fotky nechávám vyvolat.

A už sis to alespoň někde vyzkoušela, jak se s fotkami pracuje ve fotokomoře?
Jasně že ne. :) Nemám kde a u koho. Až to přijde, tak to asi bude mojí zásluhou. Ono je totiž u mě obecně všechno na dlouhý lokte, musím do všeho dospět a cítit to, takže film asi nevyužívám ještě tak dlouho. Ale někdy se na to určitě vrhnu.

Takže ano, hrůza, mluvit o filmu a filosofii a nemít za sebou celý proces.

Psala jsi, že miluješ želvičky. Máš nějakou doma? A jestli jo, stala se tvým fotomodelem?

Mám jednu, ještě jsem pečovala o želvu sousedů, ale nepřežila jednou před pár lety zimování. A ano, obě byly/jedna je fotomodelem. Ale jen někdy, když se to hodí, jak mně, tak jí. Nesmí být třeba moc vedro, to se mi pak fotky příliš nezamlouvají - želva jen vláčně leží a hřeje se, nebo běhá jako splašená.

Jaký máš oblíbený fotografický styl (např. portrét, krajina...)?

Nejraději komponuju do fotek lidi a skrz ně dávám najevo náladu a námět. Musí jít ale ruku v ruce s prostředím, což je nejčastěji příroda, která rozhodně nehraje žádné druhé housle. Je to částečně o mém vnitřním náhledu na propojení člověka a právě krajiny, obvykle představovaný přírodními zákoutími.


Myslíš si, že tvé fotky mají nějaký tvůj zvláštní rukopis, kterým se odlišují od ostatních?

Tak to upřímně řečeno nevím. Ač nad tím člověk někdy přirozeně přemýšlí, čím se vlastně odlišuje od ostatních, když je tolik fotografů a fotek. Ale asi se na to nedokážu objektivně podívat; fotím zkrátka to, co mě baví a tak, jak se mi to zdá vystihující buď fotografované osoby a můj dojem z nich, nebo čistě moje pocity a nálady. Snažím se třeba taky zachytit efekt okamžiku; nebo dynamiku ukrytou ve všedních věcech nebo naopak zastavení se v hektickém světě. Ale podobné myšlenky má počítám tak přesně nespočet dalších lidí.


Určitě podobné náměty má více fotografů, ale i tak si myslím, že tvé fotografie jsou dost typické svou zajímavou úpravou, která je o něco jinačí, než mají ostatní. V čem upravuješ?

Tak to děkuji; upravuji převážně v Gimpu a Zoneru.

Opravdu? Normálně jsem tě typovala na nějaký Lightroom. Tak to klobouk dolů. Chtěla by jsi se v budoucnosti fotografováním živit nebo to zůstane jako koníček?

No, opravdu, nejsem náročná. :D Díky. Upřímně pořádně nevím. Je super, když má člověk práci, která je zároveň jeho velkou zálibou a ještě by ho to uživilo. Ale může to přinést třeba to, že si nemůže vybírat, třeba i osobní náhledy jdou stranou. Ale záleží to na tom, jak si to kdo, a v jakém životním/profesním stádiu, zařídí. Takže uvidím, jak se věci budou vyvíjet. Budu pokračovat tak, jak se směruji, dělat, co mě naplňuje, jako tomu bylo a je, a snad když tak správně zareaguji:)

Máš nějaký fotografický sen, který bys sis chtěla splnit?

Být slavná až za oceánem. :) Asi vysloveně nemám přímo sen, stačí mi vlastně to, co dělám, ale chtěla bych se někam posouvat, sama pro sebe se obohacovat; a když to někdo ocení, jedině dobře.


Vrátím se ještě k první otázce. Říkala jsi, že jsi až na gymplu začala hodně číst. Které knížky máš ráda?

Výstřední bláznivé i staromódní:) Třeba teď se chystám ilustrovat v rámci bakalářské práce Vteřiny věčnosti od Ladislava Klímy, ale sestavila jsem fotky třeba i k Jane Eyre. A oboje mě baví. Přečtu ledacos, a když to má třeba kriminální zápletku nebo tajemný nádech, tak je to vůbec fajn. Přiznávám, že na Babičce mě zaujme hlavně příběh o Viktorce.

Tak to jsme na tom podobně, taky mám ráda na Babičce příběh o Viktorce. Takže ty děláš ilustrace k té knížce od Ladislava Klímy a ty ilustrace jsou z fotek nebo opravdu je maluješ?

Jojo, ta idyla je krásná, ale knihu jsem dočetla až napotřetí. :) Ta ilustrace je vždycky fotografická.

Tak když je příběh skvělý a vtáhne čtenáře do něj, tak pak musí být o něco jednodušší si představit, jak budou ty ilustrace vypadat. Nebo se mýlím?

Asi nemýlíš, asi jsi víc na šťopkách a fantazie pracuje víc samovolně, když Tě ten příběh bere. Ale asi je taky fakt, že si knížku nejdřív přečtu, a když uznám za vhodné k tomu napasovat obrázky, čtu to ještě a koncentruju se jen na představu o ilustraci.

Je jasné, že po jednom přečtení hned nebude člověk vědět to, kde a jak se bude hodit ilustrace a jak bude vypadat, ale musí se knížka víc probádat a najít přesně to pravé ořechové, jak se říká. Budeme ti držet palce, abys to zvládla a bylo to podle tvých představ.

Milé, děkuji:)

Moc ti děkuji za rozhovor s tebou.

I já děkuji a přeji vše dobré, ahoj.


Blog této skvělé fotografky - didu.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 6. dubna 2016 v 12:30 | Reagovat

Úžasný rozhovor a pěkný fotky ☺

2 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 14:22 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Snažím se, aby ty rozhovory byly co nejlepší :) Jinak Diana je opravdu skvělá fotografka :)

3 Sabina Sabina | Web | 8. dubna 2016 v 21:58 | Reagovat

Zaujímavý rozhovor a fotky sú skutočne úžasné (:

4 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 15:48 | Reagovat

[3]: Diana je skvělá fotografka :) Jinak děkuji, že se rozhovor líbil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama