Rozhovor: Moc chci fotit newborn, říká Daniela Blátová

26. října 2016 v 16:40 | Soňa K. Photography |  Rozhovory
Jsem tu s dalším rozhovorem a tentokrát jsem zpovídala fotografku, která je zároveň členkou fotografického blogového klubu Fotografia. Jmenuje se Daniela Bláhová a je opravdu skvělá fotografka, co se týče dětí a rodinek. A kde ji můžete navštívit? Rozhodně se podívejte na její webové stránky danielablatova.cz a nebo na její FB stránku Daniela Blatová Fotografie. A teď se vrhneme na rozhovor samotný.


Ahoj Danielo, jsi další z klubu, se kterou jsem dostala možnost udělat rozhovor. Tak jako vždy, řekni nám něco málo o sobě hned na začátek, abychom něco málo o tobě věděli.
Ahoj, těší mě, že se můžu zúčastnit. Začnu asi obecnými věcmi jako že mi je 23, momentálně pracuju jako asistentka odbytu a napůl se snažím fungovat jako marketingové oddělení. K této práci mi pomohla moje záliba v grafice a vlastně i svým způsobem záliba ve fotografování, protože převážná část mojí práce se týká kreativního tvoření. Kromě těchto věcí jsem poměrně vášnivý čtenář, ačkoliv už na to teď není tolik času. Ale musím se pochlubit, že se blížím mezníku 450 přečtených knížek (teď je to 435), hlavně žeru sci-fi a fantasy. A vzhledem k poslednímu rozhovoru, se asi hodí říct, že jsem taky dost času svého života investovala do sledování anime a pročítání mangy. Žeru metalové nebo hard rockové skupiny, které táhnou ženské. Kdysi v pubertě to začalo Evanescence a Nightwishama, pak jsem to začala trochu třídit a zamilovala se do Within Temptation, Halestorm a do toho jsem nedávno objevila In This Moment, to je pro mě úplná pecka. A ještě na sebe prásknu, že pocházím z jižní Moravy, konkrétně z Hodonínska.

Jsi opravdu jedna z mála, která na sebe toho tolik práskla. Opravdu od všeho kousek, takže počítej s tím, že na dost věcí se budu ptát. Ale nejprve začneme focením, to je pro nás základní, na konci budou pak doplňkové otázky. Dívala jsem se na tvou FB stránku a musím říct, že tvé fotky jsou skvělé. Máš tam od všeho kousek, tak nám prozraď, co nejraději fotíš a co fotíš ne moc ráda?
Díky, ale já pořád vidím, že to není ono a že mám pořád v čem se zlepšovat, ale mám už trochu jasno v tom, co mi jde a co ne, nebo spíš čemu se chci věnovat víc a trochu se vymezit. Teď v létě jsem poprvé fotila svatbu a každoročně u nás fotím hody, což je kulturní akce na celý víkend. A tak nějak pomalu zjišťuju, že ačkoliv jsou svatby na uživení se to nejlepší, nejsem úplný fanda reportážní fotky, a to přitom tvoří třetinu toho, co jsem kdy fotila. Nemyslím si, že by to byla katastrofa, fotky, dá se říct, se mi povedly, ale jde o ten pocit. Děsí mě fakt, že mi uteče nějaký důležitý okamžik, že pak budu muset čelit tomu, že bude na moji práci někdo nadávat. Pak nemám vůbec oko pro sportovní fotografii. Daleko radši mám teda takové to klasické portrétní a rodinné focení, kde mám věci daleko více pod kontrolou. Což se třeba i odráží na tom, že se spoléhám hodně na post process. A co bych vážně chtěla úplně nejvíc, tak je newborn. Zrovna tento víkend budeme stěhovat pokoj, kde si chci udělat mini ateliér právě dělaný vyloženě na newborn a časem bych se chtěla specializovat hlavně na drobečky. Ale není mi ani cizí makro fotografie nebo v poslední době krajinářská (ačkoliv jsem si myslela, že na tu jsem úplné poleno). Mám slavné Moravské Toskánsko vlastně za humny, takže by byl doslova hřích toho nevyužít a zjistila jsem, že je super občas vypadnout a pročistit si hlavu.



Takže nejraději fotíš něco, co si sama můžeš promyslet a vybrat. Sama mám dost zkušeností s reportážní fotkou a vím, že je to náročné. Ale teď spíše k focení, které si sama připravuješ. Určitě vše pořádně promýšlíš, hledáš správnou modelku a místo. Jak dlouho ti to trvá tohle všechno připravit, než jsi spokojená s výsledkem?
Ono většinou takové focení promýšlím tak napůl. Co fotím asi nejvíc, tak jsou právě rodiny, páry nebo kamarádky a většina z nich je z okolí, kdy buď mají vybrané místo, kde fotky chtějí, a tím mi tato práce odpadá, nebo místo vybírám já a tam už většinou mám nějakou představu. Ale hodně často se mi stává, že věci vymýšlím až na místě. Před každým focením se dívám na Pinterest, na Google na inspiraci a v hlavě se snažím zapamatovat nějaké pózy, jak lidi vedle sebe naskládat a co bude vypadat dobře. Polovinu z toho na místě zapomenu, ale na začátek mi to hodně pomáhá. Když už jsme asi v polovině focení, lidé si začnou na ten foťák zvykat a začnou se chovat přirozeně, takže je snazší zachytit i nějaké momentky a výsledek pak vypadá dobře i bez nějakého dirigování, stoupni si takhle a ty běž tam. Ale mám radši, když jsem připravená a vypadám, že vím, co dělám. A co se týče nějakých mých vlastních pokusů s modelkami... Byla jsem fotit dvakrát TFP. Napoprvé to vyšlo super, chtěla jsem nějaké jarní foto u rozkvetlých stromů, protože jsem to vždycky zmeškala a slečna byla pro, dokonce vlastně vyhověla i tomu, že jsem ji chtěla v bílých šatech. Tam jsem věděla o místě a prvních pár fotek bylo přesně to, co jsem chtěla vyfotit. A pak už jsem spíš improvizovala a prostě jsme zkoušely, co nás napadlo. A dost často se mi právě tyto fotky mnohdy líbí daleko víc, než to co mám namyšlené, že vyfotím. Hodně třeba pomohlo, že slečna měla zkušenosti, věděla jak si stoupnout, kdy vypadá dobře a když se mi něco nelíbilo, stačilo říct, aby zkusila něco jiného a bylo to tam. Podruhé jsem fotila slečnu, co chtěla fotky s dýmovnicemi a byla to její první zkušenost. Tam jsem docela štreku dojížděla, takže místo bylo na modelce a byl to přesně ten druh focení, které se mi vůbec nepovedlo, a tam jsem hlavně spoléhala na to, že to všechno doženu post processem, s kterým jsem taky ve výsledku nebyla stoprocentně spokojená. Jednu fotku jste mimochodem upravovali v projektu Před a Po. Jinak se všechno domlouvá až na místě, kdy si řekneme, kam se pojede. A dost často se stává, že prostě sedneme s rodinkou do auta a já dám tip, kde bychom mohli fotit a po cestě třeba 3x zastavujeme, protože objevíme zajímavé místo. Mnohem horší je to třeba s úpravou, kdy mám představu, jak chci, aby to vypadalo, ale už se mi kolikrát nepovede k tomu výsledku dojít.

Kam nejdál si vůbec dojížděla za modelkou/modely? Raději fotíš tedy ve svém bližším okolí nebo jsi ochotná dojet klidně i 100 km daleko? Pokud mně to vyjde, já pojedu na focení přímo na druhou stranu republiky. Jela bys taky, kdybys dostala nějakou skvělou příležitost?
Jela jsem do Uherského Hradiště, což bylo asi 40 km, ale nedělalo by mi problém ani těch 50, pokud bych si zajistila auto (nemám svoje), nebo by byly dobré spoje. Pokud by šlo o nějakou super příležitost, tak bych určitě chtěla. Naposled jsem měla třeba jet do Kroměříže, což je asi 90 km, kdy jsme to chtěla zároveň spláchnout jako výlet s přítelem. V tomhle ohledu nemám moc prostoru sbalit si věci a prostě vypadnout, většinou to musím nějak konzultovat a domluvit se, jestli spolu nebo by to přežil i beze mě. Pokud by šlo o placenou zakázku, pak bych si nechala dopravu uhradit a to pak není problém dorazit kamkoliv a taky se mi to pak daleko lépe obhajuje před mým, který by se třeba cukal a nechtěl mě pustit.


Když bys měla vzít na focení celou svou foto výbavu, kterou vlastníš, co všechno by obsahovala? Vešla by se ti do jednoho batohu nebo bys k tomu potřebovala i něco víc?
No zatím se mi všechno vleze do tašky. Mám Pentax K-50 k tomu pevnou 50 F1,8, Tamrona 17-50 F2,8 a Tamrona 70-30 falešné makro. K tomu mám půjčený blesk, který je na Canon, kterým jsem chvíli měla možnosti fotit, ale kromě toho blesku jsem ho vůbec nepoužívala, tak jsem ho vrátila. To je všechno co většinou tahám. Když jdu sama na krajinky, beru stativ. A ačkoliv mám odrazné desky, tak snad nikdy jsem s nimi ještě nefotila, protože asistentům z řad modelů to moc nejde a z mých řad se mnou většinou nikdo nechce jet. Ale daleko horší je to s newborn, kdy tahám dřevěné rekvizity, vinylová pozadí, stativ právě na uchycení pozadí, pak různé další rekvizity jako polštářky, dečky, oblečky, šátky apod. Teď jsem si objednávala bean bag, který je obří, takže i kvůli tomu si teď buduju ateliér, kam právě s mimčama, protože ten bych nenarvala nikam (máme jenom takové nákupní autíčko Hyundai i10) leda tak do dodávky.

Tak toho opravdu vlastníš hodně. Máš nějaký sen, fotografický sen, který si chceš splnit? Ať je to cokoliv?
Asi bych byla úplně nešťastnější za nějaké ocenění, ať by bylo za cokoliv. Ale co bych vážně chtěla, tak dostat se na úroveň fotografek jako Kelly Brown, Ana Brandt a Rachel Vanoven, které jsou mými idoly, co se týče newborn a rodinné fotografie. Ačkoliv ráda fotím všechny žánry, tak bych se chtěla specializovat hlavně na ty mimča a teprve pak možná nějaké těhu nebo rodinné focení a sem tam nějaké vlastní projekty. Hodně jsem ze začátku obdivovala Karolinu Rivolovou a její fantasy styl, takže něčemu takovému taky fandím, hlavně tam mám větší možnost úprav a není to celé jen o fotce. Ač jsem něco zkoušela, zatím mi to moc nejde, takže i v tomhle směru bych se chtěla zlepšit a možná časem až budu mít víc zkušeností a financí, pustit se do vlastních projektů, které mě třeba zavedou i někam dál než jenom do České republiky.

Psala jsi, že někdy dost spoléháš na post process. V čem upravuješ fotky a jak dlouho ti tak zabere jedna fotka na úpravu?
Prošla jsem si snad všemi editory kromě Gimpu. Začínala jsem s Fotofiltrem, pak se nějakým zázrakem podle jednoho návodu pokoušela cracnout PS3 a ono to vyšlo, tak jsem se tam učila dělat designy na blog, díky čemuž jsem se naučila dost věcí. Někdy začátkem léta se mi pokazil harddisk s fotkami, takže jsem přišla o fotky za půl roku, proto jsem se rozhodla koupit nový notebook a při té příležitosti si předplácím oficiální verzi Photoshopu CC. A mám zakoupený i Zoner. Všechny úpravy dělám přes Photoshop a snažím se trochu proniknout i do Lightroomu. Ale Zoner stále používám pro hromadné úpravy, protože jsem stále nedošla na to, jak na to v PS. Úpravy mi trvají podle toho, o jaký druh focení se jedná. Krajinky třeba pár minut, nějaké makro fotky podobně, upravím jen základní věci a trochu si pohraju s barvami. U rodinných a newborn už jsou úpravy složitější, retušuju pleť apod., ale taky záleží jak od fotky. Některá je na pár minut a s některou se hraju třeba půl hodiny.


Nějak jsem se zapomněla zeptat, jak dlouho už fotíš? A hlavně, vidíš na svých fotkách posuny k lepšímu?
Fotím od srpna 2014, to mi bylo dvacet jedna, ale začala jsem trochu už v patnácti, kdy nám děda dal na Vánoce jako rodinný dárek foťák, Olympus. Ačkoliv se dala nastavit priorita clony apod., netušila jsem co to je a fotila hlavně kytičky, západy slunce a pak se s tím hnala na blog. Pak se pokazil blesk, tak se přestal používat a nastala doba mobilu, jejich foťák našim stačil, tak se přestal používat a já si na něho vůbec nevzpomněla. Takže znovu mě to chytlo před dvěma roky a ten posun je podle mě hodně vidět. A nejvíc asi v poslední době, kdy to začínám brát docela vážně a dívám se na fotografii najednou úplně jinak. V jednu chvíli je to umění, ale na druhé straně musí člověk přemýšlet, že je to taky business a musí se nějak prodat a dělat to tak, aby se to líbilo ostatním. Co se týče úprav fotek, tak tam je ten posun patrný daleko víc. Čím víc se v tom člověk pohybuje a zajímá se, tím víc se to projevuje a ten cit pro to, jak má dobrá fotka vypadat, se tříbí. To jde z mých fotek za poslední dva roky fakt poznat. A co povazuju asi za nejdůležitější posun je fakt, že jsem se už z části naučila mazat i ty, co se povedly, ale nejsou dobře.

Říkala jsi, že jsi i vášnivý čtenář. Jsou nějaké knížky, které tě hodně zaujaly, že jsi je přečetla klidně i víckrát? Mohla bys něco doporučit z fantasy?
Mezi knihy, co jsem četla třeba 3x a více, patří jak jinak než Harry Potter, to ani jinak nejde. Pak mám hodně ráda knihy, které si člověk opravdu zapamatuje. Hodně čtu i Young & Adult žánr, kdy něco přečtu a za týden už nevím, jak se jmenovala hlavní hrdinka a co se tam vlastně dělo, ale zase ji mám třeba za den nebo dva přečtenou. Ale mezi top patří třeba Jméno větru, Daň peklu, Bartimaeova trilogie, Jeho temné esence, samozřejmě Hra o trůny a spousta dalších a nejen z žánru fantasy.

Jak dlouho ti tak trvá přečíst knížku o 500 a více stranách? Vyhrazuješ si na čtení speciální čas jako na focení?
Pokud je to kniha, která mě opravdu chytne a nechce se mě pustit, někdy ji schlamstnu i během jednoho dne, pokud mám vyloženě volno a nemusím nic dělat. Pak většinou čtu ve volných chvílích jako třeba když se stane, že využívám veřejnou dopravu nebo jdu sama na oběd. Ale poslední dobou nejvíc čtu v době, kdy si můj pustí v televizi Top Gear nebo Autosalon, takže si dám do uší sluchátka a od těchto pořadů se distancuji právě nějakou rozečtenou knihou.

A stalo se ti někdy, že tě chytla fantazie podle knížky a podle ní jsi i chtěla něco nafotit?
To se mi stává skoro pořád. Ale ještě jsem nenašla ten správný impuls to opravdu realizovat. Pořídila jsem si notes, abych si takové "nápady" alespoň načrtla a časem se k nim doufám dostanu. Co mě ale třeba trochu odrazuje je to, že nechci, aby to bylo pouze zachycení nějakého fantasy momentu a člověk si u toho jenom řekl, že je to pěkné. Ale aby to vyjadřovalo taky trochu něco víc. Například fotky od Karoliny Rivolové jsou fakt super, ale jsou to obrázky, na které se například dá teprve napsat nějaký příběh. Ale v porovnání třeba s Michalem Zahornackym, který sice fotí trochu jiný žánr (fine art), ale je to hodně blízko tomu fantasy, v jeho fotkách tam ten příběh už je a my ho máme hledat. Já bych chtěla těmi fotkami právě nějaký příběh sdělovat, aby za tím bylo něco víc. Ne jen: "Podívej, tady jsem četla knížku o elfech, tak jsem vyfotila elfku v lese a je to super."


Tak snad se v brzké době dočkáme nějakého takového projektu, kdy něco nafotíš na nějaké téma knížky. Když jsi psala, že jsi kdysi sledovala anime a četla mangu, chceš někdy zkusit nafotit cosplay?
No, já ji pořád čtu a anime sleduji kdykoliv dostanu chuť, i když teď se to scvrklo na to dohnat One piece, který mi trochu utekl. On cosplay není záležitost jen anime a mangy, takže to víš, že bych si něco takového chtěla zkusit. Tyhle věci ale bývají časově dost náročné a já už s tím časem tak jako tak docela bojuju. Ale taky doufám, jako snad u všech mých namyšlených projektů, že někdy to prostě vyjde.

A mohla bys nám prozradit, jaký projekt bys chtěla fotit? Teda pokud to není moc tajné.
Co bych chtěla asi nejdřív, a tak nějak s tím čekám až na ateliér, jsou kroje. Mám namyšlených pár tématických focení i s domácími zvířaty ve stylu vesnického života. U nás co dědina, to taky jiný kroj. To bych asi dala nejdřív. Pak bych samozřejmě ráda nějaké to fantasy a tam mám pouze pár nápadů, které nejsou úplně jasné. Ale s čím třeba už trochu počítám, jsou pohádky, ale ne tak, jak je fotí většina lidí. A pak mám samozřejmě takové skromnější projekty hlavně pro "zákazníky" jako vyzkoušet si u těhotných a vůbec třeba i u miminek - jak jde čas.


Tak tam k vám se fotky v krojích hodí, tady u nás to zase tolik není. A co se týče klubu, tak jak se ti vede projekt Před a Po? Nebo co se ti na klubu líbí a co bys změnila?
Před a Po mám ráda, i když bych ho možná nějak upravila a vylepšila, než v jaké fázi je to teď. A udělat z toho takový projekt jaký jsem původně zamýšlela jenom pro sebe. Jinak jsem ráda, že se každý měsíc najde pár lidí, co se toho zúčastní, protože mě pokaždé někdo překvapí super nápadem a některé úpravy jsou fakt na úrovni. A i když to některým moc nejde, tak doufám, že si z toho taky aspoň něco odnesou. Snažím se dávat konstruktivní kritiku. Mrzí mě fakt, že to měl být napůl i vzdělávací projekt, kdy bych úpravy nejdřív nastínila a pak by měl každý možnost opakovat nějaký postup a kreativně už postupovat sám. Ale na slidy nemám čas a na video trávím až moc času s mým. Na něco takové potřebuju čas sama pro sebe. Na klubu se mi líbí, že funguje. Objevit ho před pár lety, kdy jsem fakt skoro denně blogovala, je to pro mě super možnost, jak se ve focení zlepšovat. Ale teď už na blog trochu kašlu, energii vkládám zase trochu někam jinam, teď třeba do webových stránek, kde má blog trošku jinou podobu. Takže mě trochu mrzí, že je klub zaměřen jen na tu blogovskou sféru. Myslím, že je spousta lidí, co by uvítala podobné projekty a dokázala do nich přispět velmi kvalitním materiálem, ale neblogují nebo o existenci klubu vůbec neví. A skupiny jako Fotograf roku je něco jako už hodně vyšší level, kde si myslím, že už to trochu zavání i tím, že přispívají ti samí lidé, kteří vždy získají nejvíc lajků a ten zbytek super fotek se zazdí. Představovala bych si skupinu něco mezi tím, že bude možné účastnit se spousty projektů. Beru to i z mého pohledu, protože na internetu strávím spoustu času a většinu z něj na FB.

S tím souhlasím, i já bych něco takového uvítala, ale netroufnu si na to, abych něco takového založila. Tedy ne ještě teď, možná až někdy později a to možná do té doby ještě něco vznikne. Moc ti děkuji za skvělý rozhovor a budeme se těšit na další nová zadání do projektu a přeji spoustu skvělých úspěchů nejen ve fotografování.
Tak to jsem ráda, jestli něco takového vznikne, ať už v rámci klubu nebo ne, tak ti posílám pozvánku. Já taky děkuji za rozhovor, užila jsem si to. Hodně ráda mluvím o sobě, což jde asi poznat. Já doufám, že budu v rámci klubu trochu aktivnější a časem, že se snad dočkáte i příspěvku v AS s některým mým projektem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama