Březen 2017

Spring is coming

27. března 2017 v 22:23 | Soňa K. Photography |  Příroda
Dneska jsem zase vyrazila malinko do přírody a musím říct, že jsem rozhodně neprohloupila, když jsem tam vyrazila. Dneska počasí přálo, bylo krásně slunečno, teplo, tedy pokud nefoukal vítr. Prostě to už všude dejchá jarem, na které jsem se už tolik těšila. Nejspíše na jaro se moc netěší alergici a další, kteří ho nemusí, ale já se těším právě na to, až budu fotit kytičky a další jarní témata.
Dnes jsem vyrazila do Chudenína, že bych se podívala, zda tam někde nejsou kočičky (myslím ten strom, pro upřesnění xD), že bych mohla je zkusit vyfotit v západu slunce, že by to nemuselo vypadat špatně. Nakonec jsem vyjela o kousek víš nad Chudenín a tam se mi naskytl nádherný výhled na rybník, kopce a to úplně vzadu, tak je Hohen Bogen v Německu. Prostě nádherné barvy. Krásná jarní zelená barva na kopcích a krásné azurové nebe. Lahoda pro oči. Jak jsem ten výhled viděla, měla jsem hned jasno, že tohle musím zvěčnit. To jaro z té fotky na mě doslova dýchá. Jak na vás působí?
A s tím se pojí ještě jedna věc. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi pomohli a podpořili právě tuto fotografii v jedné soutěži. Zapojila jsem se do soutěže na stránce Fotíme Šumavu. Byla bych moc ráda, kdyby jste mě tam podpořili, pokud se vám fotografie líbí. Vím, sama tohle žebrání nemám ráda, ale chci to jen zkusit, jestli by někdo tuhle fotografii tady taky ocenil. Pokud mě tedy chcete podpořit, stačí kliknout tady na fotografii a ono vás to hned přesměruje přesně na tu fotku na FB. Děkuji moc všem, kteří mě podpoří. Jsem vám velice vděčná.


Před objektivem fotografa

22. března 2017 v 20:58 | Soňa K. Photography |  Novinky
Co se to stalo? Já fotografka jsem se dostala před objektiv jiného fotografa? Když na to tak koukám, tak to opravdu tak bude. Dostala jsem se před objektiv skvělé fotografky Silvie, která fotí opravdu nádherně. Je velice talentovaná a hlavně jak dokáže z obyčejné člověka doslova udělat krasavce.
Ten den to bylo tak, že jsem se s ní domluvila, zda bych si mohla vyzkoušet, jaké to je fotit v ateliéru, protože bych se to hrozně moc ráda chtěla naučit. Domluvily jsme se už předem, že budu ze začátku fotit já ji a pak bude fotit ona mě. A tak to taky bylo. Hned na začátku jsem zjistila, že můj foťák na focení rozhodně není, protože záblesková světla jsou rychlejší než on, tak jsem si musela půjčit její. Bylo to dost těžké, hlavně jak se učím i tu komunikaci s modely, nebylo to jednoduché.
Jenže pak přišel ten okamžik, kdy já měla jít před foťák si stoupnout a dělat modelku. Myslela jsem, že to nedám, protože se neumím tvářit, neumím pózovat a vždy vypadám jako prkno. Měla jsem několik verzí na převlečení, tak jsem mohla kombinovat. Ze začátku jsem byla opravdu jak dřevo, než jsem se uvolnila a začala si to doslova užívat. Ano, já, která nemá ráda, když musí být před objektivem a nemůže se schovávat za něj, si to užívala. Silva mi dokázala, že to může být před foťákem zábava, ukázala mi, jak má fotograf právě s modelem spolupracovat. Opravdu jsem si toho z focení hodně moc odnesla. A moc se těším, až se znovu dostanu na focení s ní. Mám se ještě hodně co učit a ona je opravdu dobrá a skvělá fotografka.
Pokud byste měli zájem se podívat na další její práce, můžete se podívat na její FB Silvia Janeček Photography, kde jí můžete podpořit lajkem, pokud se vám její práce bude líbit. :)


Z deníku jedné novinářky - druhý měsíc

22. března 2017 v 16:28 | Soňa K. Photography |  Z deníku jedné novinářky

Nějak jsem pozapomněla na tuto rubriku, ale nevadí, sepíšu to všechno do dnešního článku, tak se máte na co těšit, protože bude obsáhlejší.
Za chvilku mám odpracované dva měsíce jako redaktorka místního obecního zpravodaje. Hurá! Jsem myslela, že se toho snad nedočkám, ale pravda to už bude. Abych shrnula nejprve svůj první měsíc. Bylo to všechno nové, hodně chaotické, dost často jsem se musela na nějakou prkotinu ptát několikrát, ale už si přijdu jako mazák, i když se mám pořád dost co učit. Poslední týdny v únoru jsem opravdu zasvětila jenom novinám, kdy jsem pracovala i přes víkendy, abych měla noviny kompletně hotové. Na poslední chvíli jsem dodělávala články z akcí, které se děly právě takhle na konci měsíce. V jedenáct večer v neděli jsem dodělala poslední článek! A hned ráno v pondělí se naposledy zkontrolovaly a šlo se do tisku. Musím říct, že jsem byla hrozně šťastná, když jsem to konečně měla za sebou a mohla jsem si oddechnout, že první noviny mám za sebou, že se konečně vylíhnou a spatří světlo světa. Koho by to nepotěšilo, když konečně za sebou uvidí tu výslednou práci, kterou si teď místní obyvatelé budou kupovat. Měla jsem doslova chuť jít, koupit šampáňo a bouchnout ho. Ale naštěstí jsem to nemusela dělat, večer jsme si dali vínko a malinko to oslavili. Musím říct, že se dost lidem noviny líbily, protože byly jiné, i když jen malinko, než ty předchozí a rozhodně to lidi uvítali.


No a je tu druhý měsíc. Jako předtím, začátek byl takový pozvolný, moc práce nebylo, což je krása, když si může člověk trochu od té práce oddechnout. Sice jsem tvořila různé plakáty a podobně, ale i to je práce, u které se nemusí spěchat. Na tento měsíc máme k tomu ještě spoustu akcí, velkých akcí. A to je to, proč jsem teď tak vynervená, že nebudu stíhat. Noviny se rýsují, už zbývá jen pár článků dodělat a bude to kompletní. Jenže do toho mě čeká zrovna zítra cestopisná beseda o Novém Zélandu, hned na to v sobotu Tvořivá sobota, kde budu celý den, následuje pondělí, kdy jedu na školení ohledně tvoření obecního zpravodaje, v úterý zařídit výstavu obrázků, ve čtvrtek divadlo a v pátek Noc s Andersenem. A kde je ten čas na dodělání novin? To sama nevím, ale vím, že se do toho musím pořádně zakousnout, abych to dala. Sice to bude stát spoustu sil, nervů, ale věřím si, že to zvládnu! I když jsou tady na konci takovéto stresy, tak musím říct, že jsem si lepší práci ani nemohla přát. Jsem tu velice spokojená a určitě budu.
Ráda bych tuhle rubriku rozjela tak, abych každý týden něco napsala na toto téma, ale taky se stane, že ten čas není, že není chuť, tak se to pak může stát, tak jako se to stalo zrovna teď, že prostě není chuť nic přidávat. To se změní, protože hodlám jít do sebe a tím být pro vás přínosnější, abyste mohli pořádně nahlédnout do tajů mého redaktorského života.
Teď si jdu dopřát kafíčko, něco málo si pustím k tomu za hudbu, hodím nohy nahoru a hlavně se vrhnu na sepisování dalších článků. Tak mi přejte hodně štěstí, abych to vůbec zvládla.


Na návštěvě u krokodýlů

21. března 2017 v 20:44 | Soňa K. Photography |  Zvířata
Co to? Ono to ještě žije? No jasně, že žiju, ale nebyl čas něco napsat. Ale mám už zase něco nachystáno, tak po večer budu psát. Ale teď k dnešnímu článku. Byla jsem se podívat za krokodýli! Nejela jsem kvůli tomu někam daleko, abych projížděla celý svět, abych navštívila všechna místa, kde se krokodýli vyskytují. Stačilo zajet jen kousek k Písku do Protivína do Krokodýlí ZOO. S přítelem jsme se tam chystali už nějakou dobu, ale nechávali jsme to na den, kdy mělo být ošklivě. Ten den jsme jeli do Hrádku u Sušice, kde si kupoval od jednoho fotografa externí blesk a jelikož jsme měli hodně času, tak jsme se rozhodli vyrazit právě do Protivína na krokouše. Nebyli jsme tam sice v době krmení, ale poštěstilo se nám natrefit zrovna na to, že jeden z chovatelů nám udělal prohlídku a ke každýmu druhu nám něco řekl. Bylo to dost zajímavé a poutavé a hrozně moc se nám to líbilo. Každý krokodýl jak byl jiný, krásný, ale zároveň nebezpečný. Není to tam nějak velké, ale stačí to. Člověk tam toho dost uvidí. Dokonce jsme si připlatili u vstupu a nechali se vyfotit s malým krokouškem. A řeknu vám, to byl zážitek! Držet malého krokouše v rukách, moci si ho pohladit, opravdu nádhera! Kdo tam nebyl, rozhodně doporučuji jako skvělý tip na výlet.


Projekt "Emoce" - Zadání třetí

1. března 2017 v 8:00 | Soňa K. Photography |  Projekt Emoce

O co vlastně jde?
Rok má 12 měsíců a tím pádem bude i 12 témat emocí, které budou muset být ztvárněny fotograficky. Emoce vyberu takové ty základní a hlavní, které se dají snadněji vyobrazit. Je jedno, jak kdo ji vyobrazí, jestli fotografií krajiny, nebo pomocí portrétu. Nápadům se meze nekladou. Na začátku každého měsíce vypíšu téma, které bude a které se bude zpracovávat a na konci vždy udělám vyhodnocení, kdy zveřejním všechny fotografie, které mi pošlete, samozřejmě i ty moje. Za každé splněné téma získáte body. A na konci roku udělám vyhodnocení, kdo se nejlíp tohoto zhostil a možná přijde i nějaká odměna.

Pravidla
Hlavní pravidlo je, že musíte používat výhradně jen svoje fotky! Nestahovat nic z internetu! Na internetu můžete třeba hledat inspiraci, ale foto musí být vaše. Můžete fotit mobilem, kompaktem nebo zrcadlovkou, prostě vším, čím se fotit dá. Je jen na vás, zda fotografii dáte i nějakou grafickou úpravu nebo ji necháte tak, jak jste ji vyfotili.
Další pravidla:
- maximální velikost posílejte 800x600
- do každého tématu můžete zaslat až 5 fotografií!
- vždy do emailu napište svou přezdívku na blogu nebo jméno a odkaz na blog!

Kam posílat: Všechny fotky posílejte na mail sona.klugova@seznam.cz

TÉMA: STUD, STYDLIVOST

Fotografie zasílejte do 29.3.2017 do 23:59 hodin!



Všem přeji co nejvíce úspěchů při tvoření tohoto druhého téma emocí, které jsem pro vás a sebe vybrala. Budu se moc těšit na fotografie, které zašlete.