Září 2017

Ticho lesa

26. září 2017 v 8:47 | Soňa K. Photography |  Příroda
Je po sedmé hodině ráno v neděli a my vyrazili autem na Prenet, který je nedaleko od Nýrska. Všude klid, žádný shon. Prostě klid. Vyjíždíme na Prenet lesem, kdy už nedočkavě vyhlížím, zda nenajdu nějakou tu houbu, kterou bych si mohla dát do košíku. Ale v té rychlosti nebylo nic, co bych mohla zahlédnout. Vyjeli jsme na vrchol, zaparkovali a jen jak jsme vystoupili, to ticho kolem nás bylo krásné. Pomalu padala mlha, bylo sice jen 6°C, ale to nám rozhodně nevzalo elán k tomu, abychom se vydali do lesa. Nasadila jsem si svůj batoh s technikou na záda, do ruky vzala košík a vyrazili jsme. Taková krásná raní procházka po lese, není vůbec nic špatného. Jen teda najít v lese nějaké ty houby je docela nadlidský úkol. Ale i tak se něco našlo a hlavně jsem si zafotila zase něco jiného, než jsem do teď fotila, protože fotím hlavně svatby a pak, když fotím takové obyčejné věci, baví mě to o to víc.
Cestou zpátky jsme se rozhodli cestou z auta zkusit taky ještě něco nasbírat. Čtenáři, divte se! Normálně cestou při silnici z Prenetu, kdy jsme projížděli jen pomocí setrvačnosti a gravitace lesem, nasbírali jsme hub víc než v tom lese, kde jsme chodili! Je to paradox, ale asi u těch cest je přeci jen větší vlhko a tak tam ty malé potvůrky rostou. Když jsme to viděli, jak to takhle bylo tam, jeli jsme ještě na Špičácké sedlo, odkud jsme stejným způsobem jeli směrem na Hamry. A světe div se, i podruhé se nám to vyplatilo a zadařilo se.
Výsledek? Půlka velkého koše se nám podařila nasbírat. Takže houby opravdu rostou, ale jen na určitých místech!


Jít si za svým snem...

21. září 2017 v 20:37 | Soňa K. Photography

Dlouho jsem se rozmýšlela, zda napíšu nějaký ten článek na tohle téma týdne. Nakonec jsem se rozhodla, že těch svých pár řádek napíšu, řeknu, co mám na srdci. Motivace je současné téma týdne a já mám pár vět, které s motivací souvisí.
Vrátíme se o rok zpátky v čase. Když si vzpomenu, jak jsem touhle dobou na tom byla psychicky, musím říct, že moje deprese byly opravdu velké. V těchto dnech jsem ztratila veškerou svou motivaci. Vše se mi zhroutilo, neměla jsem školu, přišla o přátele v Budějcích, neměla jsem práci, měla jsem rodinné problémy a k tomu můj bývalý přítel mě doslova potápěl, místo aby mi podal záchranou ruku a pomohl mi na nohy. Nic z toho neudělal. Jen přišly další výčitky, další nadávání a já se jen víc a víc propadala do černé díry. Ano, i do takového stavu se někdy člověk může dostat. A to úplně snadno. Ale teď si říkám, že tohle prostě musel být osud. Muselo se to stát, aby pak se mohlo stát něco nového, hezčího a mojí motivaci zase vrátit zpátky do svých kolejí.
V listopadu minulého roku se to všechno zlomilo. Začala jsem se mít více ráda, začala vycházet s rodinou, znovu jsem se zaměřila hlavně na své focení, měla jsem motivaci ke své tvorbě. Chtěla jsem se dostat na uměleckou vysokou školu, jít studovat obor fotografie a tak se zabývat tím, co mě tolik baví. Fotila jsem díky tomu vše, co za to stálo, foťák jsem s sebou brala i na brigádu, jen abych měla možnost zachytit krásné okamžiky. Přišel pak prosinec a já se rozhodla, že vyrazím na bál do jedné vesnice, kde byl i bývalý. To mi ani nějak nevadilo, prostě jsem se šla pobavit, on už mi byl ukradený, ale tam jsem potkala svého současného partnera. Vysekl mi pochvalu o tom, jak mám krásné fotky a hned na to mě žádal o to, abych ho fotit naučila. Tohle byla znovu další motivace hned po tom, co jsme spolu prvně fotili Novoroční ohňostroj. Ta motivace se s ním více vídat, spojovat focení mezi nás. A jak to dopadlo? Vyplatilo se, protože jsem dostala to, co jsem tolik chtěla. Hned na to jsem se dostala do druhého kola výběru na tu vysokou školu, kdy jsem akorát neprošla poslední zkouškou, ale i to byl pro mě veliký úspěch a znovu ona motivace mě posunula kupředu. Teď jsem už věděla, že na tom s focením nejsem špatně, že moje práce není nesmyslná. A to člověka opravdu hodně posune kupředu.

Plzeňské ohýnky - barevné ohňostroje ozdobily noční oblohu

17. září 2017 v 12:37 | Soňa K. Photography |  Foto reportáž
Ohňostroje! To je taková nádhera, kdy ohňostroje snad lahodí každému oku. Miluju ohňostroje, miluju tu hru barev a světel, která se vykresluje do krajiny. A když jste milovník tohoto pyrotechnického zážitku, vyrazíte na Plzeňské ohýnky, které se pořádají každoročně v Škodalandu na Borech u Borské přehrady. První rok jsem tam jela i já se svým přítelem.
Vyrazili jsme i dříve, abychom si připravili místo už za světla, ale nějak se nám to nepodařilo, takže naše cestování vypadalo dosti vtipně, ale zase až tak vtipné to po absolvování túry nejdříve po silnici dost velký kus, tak zpáteční cesta byla o to horší. Jako bylo ve Sněženkách a machrech: "Je to dál, ale za to horší cesta." Tak bych označila naši zpáteční cestu z našeho místa, odkud jsme fotili ohňostroj. Přítel vybral cestu lesem pro větší bezpečnost, než abychom šli zase po silnici, kde by nám mohli chytnou měšťáci a pokutovat nás za to, že nemáme reflexní prvek. Tak jsme šli tedy lesem, kdy ta cesta byla bahnitá, krkolomná a to nejdůležitější, byla hrozně dlouhá! Tak jsme si někdy kolem půl jedenácté večer udělali obrovskou vycházku lesem, kde jsme to ani jeden neznali, ke všemu po tmě a doufali jsme, že vůbec najdeme nějakou civilizaci. A povedlo se! Jen jsme byli pak hrozně moc ucaprtaný. Museli jsme tak ujít 4 km místo 1,5 km. Jak chytré.
Ale teď k ohňostrojům. Vždy jsem chtěla vyfotit ohňostroj, který se odráží ve vodní hladině. A díky tomuto výletu se mi to konečně poštěstilo. Našli jsme perfektní místo s krásným výhledem, poslechli jsme si kapelu ExtraBand, která hrála před odpalováním ohňostrojů a pak jsme si poslechli i krásnou hudbu, na kterou se ohňostroje odpalovali. Viděli jsme dva, kdy ten druhý ohňostroj byl mnohem krásnější. Rachejtle lítely hodně vysoko a tak se krásně kreslilo světlo na černou noční oblohu. Ten první nebyl taky špatný, ale nebylo tam moc hezkých a velkých rachejtlí, které by lítaly hodně vysoko.
Už teď vím, že příští rok zase vyrazíme, budeme zase fotit, ale tentokrát to vykoumáme líp s autem, abychom zase nemuseli běhat někde po lesích a doufat, že se neztratíme. :D


Když bouřka řádí přímo nad hlavou

12. září 2017 v 11:39 | Soňa K. Photography |  Příroda
Už je to dlouho, co jsem chtěla vyzkoušet nafotit pořádnou bouřku, ale pořádně jsem neměla na to potřebné věci a hlavně jsem ani nevěděla, jak na to, ale teď, už jsem zase o něco starší a hlavně chytřejší. Tak letos jsem se k tomu konečně dokopala a přez léto jsem se snažila lovit blesky všeho druhu. Samozřejmě mi to pořádně nešlo a nebo jsem u sebe neměla svou techniku a tak jsem nemohla fotit. Ale přeci jen jeden den se mi poštěstilo. Původně jsem chtěla bouřku fotit z jiného místa, ale stalo se to, že než jsme tam dojeli, bouřka nás obešla a šla jinou stranou. Tak jsme to zabalili, že na to kašleme a jeli na fotbalové hřiště do hospody, abychom vyřídili pár věcí. No a tam se stal osudný moment, kdy se mi podařilo prvně zachytit blesk! Ono není zrovna příjemnéstát se stativem z kovu mezi autem a kovovou boudou, která je hospodou. Nebylo to příjemné, když člověk vidí metat blesky přímo nad hlavou, ale i tak jsem to riskla a získala zajímavý snímek blesku s kapkami deště, které utkvěly na čočce objektivu.


Létá si jako pták a k tomu dělá akrobacii

1. září 2017 v 22:44 | Soňa K. Photography |  Foto reportáž
Minulý víkend jsem navštívila letiště ve Staňkově se svým přítelem. Byl tem Den otevřeného letiště, kdy měli zajímavý program po celý víkend, ale bohužel, my se tam mohli objevit jen v sobotu a to jen na dvě hodinky. Ale i to stálo za to. Přijeli jsme akorát včas, abychom viděli to nejzajímavější z celého programu. Už při příjezdu jsme viděli, jak pilot s vyhlídkovým letadlem dělá akrobatické kousky ve vzduchu i s někým, kdo si tenhle zážitek zaplatil. Musím se přiznat, že jsem měla malé pohnutky k tomu, abych si to taky vyzkoušela, ale nakonec jsem nechtěla vracet oběd zpátky na svět, který byl tak výborný. Potkali jsme se i s jedným známým, se kterým se nějakou chvilku už známe a tak to bylo o to víc zajímavější.
Ale teď k tomu hlavnímu. Jedním z bodu programu bylo i akrobatické vystoupení našeho, jednoho z nejlepších leteckých akrobatů, reprezentanta ČR v letecké akrobacii, Karla Kuthana. Tento pilot se stal v roce 2016 mistrem ČR. Se svým letounem Yakovlev Yak-55M se nachystal a hned, jak se vrátily vyhlídková letadla, mohla začít jeho báječná show. Díky dýmu byl pohled na tu show opravdu unikátní. Flopy, vývrtky, volný pád, všechno jsme mohli vidět. Musím říct, že tam sedět s ním, tak asi brzo o sobě nevím, jak bych z toho byla asi tak hotová, že bych mu to tam pozvracela a pak ztratila vědomí, protože to musí být hodně velké přetížení. Využila jsem na focení svůj nový objektiv a musím říct, že s žádným jiným teleobjektivem jsem nikdy nebyla tak spokojená, jako s tímhle. Tu super podívanou jsem zachytila na skvělých fotkách a proto se s vámi o ně podělím.