Tragický letecký den ve Strunkovicích nad Blanicí

12. srpna 2018 v 10:41 | Soňa K. Photography |  Ostatní
Byl to den jako každý jiný. Bylo krásně, svítilo sluníčko a my se rozhodli, že nebudeme sedět doma na prdeli a pojedeme se podívat na letecký den do Strunkovic nad Blanicí. Proč až tak daleko? Jelo se tam kvůli tomu, abychom viděli vrtulník W-3A Sokol a dva skvělé piloty RedBull Air Race - Šonka a Kopfsteina. Přeci jen, kdy bude další příležitost tyhle dva skvělé piloty vidět? Jenže to ještě nikdo netušil, jaká tragédie se odehraje.



Hned po příjezdu jsme museli pochválit organizaci celého dne a hlavně i prostory, které byly perfektní. Za to, že louka byla trochu po dešti více promáčená, za to pořadatelé nemohli. Prošli jsme se kolem dráhy, abychom se podívali na letadla, která tam byla vystavená a značná část z nich měla mít i letecké ukázky. První větší zastávka následovala u vtrulníku W-3A Sokol, který jsme prostě museli vidět i více z blízka, i když ho známe už víc než dobře. Jenže tohle byla verze vojenská, tedy kamuflovaná a hlavně to byl 0709, kterého jsem ještě neměla čest vidět takhle z blízka. Popovídali jsme si s piloty, nahlédli dovnitř a nesmělo chybět ani nafocení stroje. Na vrtulník se doslova čekala fronta, aby se všichni mohli do něj podívat, tak jako my.



Obešli jsme si areál, zavítali do stánků s občerstvením, abychom se najedli, než začne hlavní program, na který jsme se těšili. Hamburger byl teda dost bída, ale pořád lepší hamburger bez chuti než nemít vůbec nic k jídlu. Já nejsem zastáncem klobáš, moc je nemusím, proto jsem raději volila tohle a ona to zase až tak velká výhra taky nebyla.
Došli jsme si do auta pro deky, abychom si měli kam sednout a udělat si trochu pohodlí. Sedli jsme si kousek od vrtulníku a čekali na zahájení programu. A už to začalo!
Prvně se vznesla AN-2 "Andula", aby se vznesla do vzduchu, než přiletí překvapení dne. Jelikož jsme měli s sebou scaner, mohli jsme odposlouchávat věž a tak jsme věděli, že přiletí SAAB JAS-39 Gripen. A opravdu přiletěli. Dva Gripeni prolétli nad letištěm, otočili se a udělali ještě jeden průlet. Měla jsem po celou dobu z toho husinu, jak to bylo fantastický!




Následovala ukázka seskoku parašutistů z "Anči". Měli to hezké, protože využili i toho, že měli dýmovnice a tak mohli na obloze kreslit barevným kouřem. Dva dokonce měli k sobě přidělané vlajky, které za nimi plápolaly. Člověk ani nevěděl, na kterého se má dříve dívat. Jen já měla pořád pocit, že padám na zem, jak jsem byla zakloněná, abych mohla pořídit nějaké hezké fotky. Jak doskočili parašutisti, "Anča" se nám ještě předvedla v celé své kráse a pomalu prolétla párkrát přímo nad přistávací dráhou letiště.




Jak dosedla "Anča", připravil se na dráhu první z letců RedBull Air Race - Kopfstein. Už hned jsme věděli, že to opravdu bude stát za to. Jsou to přeci jen úžasní piloti, kteří dokáží s letadlem udělat divy. A taky ze ty divy nám předvedl. Takové výkruty, volný pád letadla, floopy a podobně. Vůbec jsem nechápala, jak to dělá. Jen je jisté, že kdybych tam seděla já, tak asi by nikdo ten kokpit nechtěl vidět. Ale musím jim dát palec nahoru, protože to jsou opravdu Borci s velkým B.




Vždy jsem si chtěla vyzkoušt fotit styl panning, což znamená, že objekt je ostrý, ale okolí je rozmazané. Takže je to hodně těžké zvládnou. Vybrala jsem si tam tedy bombardér JAK 3, což byla replika letounu z 2. světové války. Pán, který s ním lítal, to měl velice dokonale udělané. Dokonce střílel, vyhazoval z letadla atrapy granátů, které bouchly a okolím se rozlinul smrad střelného prachu. Udělala jsem spoustu fotek, které jsou nepoužitelné, jsou tam jen šmouhy. Ale nakonec jsem se dočkala a jedna fotka je taková, jakou jsem chtěla. Teda to pozadí jsem chtěla lepší, ale docílila jsem toho, že se mi podařilo udělat tu fotku toho stylu.



Svou ukázku měl i tzv. "Čmelák". Byla to taková nostalgie, když jsme ho viděli, jak kropí dráhu vodou. Ano, ještě i já si pamatuji, když lítali "Čmeláci" a práškovali nebo kropili hnojivy a dalším možným sajrajtem pole. A to se už přibližovaly poslední minuty do pádu letadla. Všichni jsme byli ve skvělé náladě, bavili se.


Jediné, co mě mrzí je to, že nemám onen stroj na fotografii. Teprve vzlétl a tak jsem ještě seděla, než se bude vracet, abych ho vyfotila ve vzduchu. Jenže při pravotočivé otáčce se někde stala chyba. Nikdo neví, co se stalo. Selhalo letadlo? Selhla pilot a byla to jeho chyba? Mohlo za to něco jiného? Víme jen, že bylo slyšet, jak se mu zakuckal motor, ale když šel do otáčky, nebylo nic znatelné, že by motor nefungoval. Jenže byl tu problém. V tu dobu docela ošklivě začal foukat vítr z boku. Takže podle mého si myslím, že za to může právě on. Sebral mu tak vzduch a srazil ho k zemi. Ozvala se obrovská rána. Všichni jen stáli, bylo ticho. Nebylo nic slyšet. Všichni se dívali směrem nehody. Bylo to v místech, kde byla vystavena další letadla, chodili tamtudy lidi a bylo tam parkoviště. Všichni byli zkoprnění hrůzou. Ozvaly se sirény složek IZS, které spěchaly ihned na pomoc. Z naší vysílačky se ozvalo jen "Potřebujeme pomoc!". V tu chvíli jsme věděli, že je opravdu zle. Kluci od vrtulníku běželi na místo nehody, aby zjistili stav a než jsme se nadáli, už přilétal vrtulník LZS z Bechyně. Aniž bychom to chtěli, viděli jsme tedy dva W-3A Sokol. Jenže za těchto okolností bych byla raději, kdybych viděla jen jednoho. Snažili se ho dát do kupy, aby přežil. Viděli jsme běžet pilota z 0709 pro další a další věci do vrtulníku, ale pak náhle se vše uklidnilo, šel pomalu a vracel se s černámi deskami. To byl prosím konec. Děti brečely, měly strach. Nálada náhle klesla pod bod mrazu. I ta nejmenší naděje najednou vyhořela. Je to obrovská tragédie a vím, že nikdy tento okamžik nezapomenu.
Upřímnou soustrast rodině a nejbližším.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 12. srpna 2018 v 14:12 | Reagovat

Pěkný fotky a mohlo to být fajn akce , nebýt tý tragédie :(. Poslední dobou nějak ty historický letadla nemají štěstí . Přiznám se , že já na akce s letadlama nejezdím a to právě proto,že by se tam mohlo stát něco takovýho . Jsem citlivka a vidět to na vlastní oči , tak se z toho těžko dostávám .

2 Ginger White Ginger White | Web | 12. srpna 2018 v 19:23 | Reagovat

Fotky hezké, ale z toho příběhu mě opravdu mrazí. Musí to být nepříjemné být svědkem něčeho takového.

3 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | E-mail | Web | 13. srpna 2018 v 10:30 | Reagovat

[1]: Nikdo by ot nečekal, že se stane. Nikdy jsem tohle na žádné letecké akci nezažila, proto jsme normálně jeli, abychom se podívali na něco zajímavého. No a stalo se tohle. Ale už je to dobré, dala jsem se dohromady, jen stále při vzpomínce na to si vzpomenu na tu ránu, která se ozvala a to hrobové ticho. Úplně mě z toho mrazí.

[2]: Je to velice nepříjemné, ale už se s tím nedá nic dělat. Možná osud, možná špatná náhoda. Kdo ví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama